Rachota – time tracker v Javě

Pokud pracujete na více projektech současně,ačkoliv víte, že to není nejoptimálnější pro efektivitu, které jsou menší a nedovolíte si předem odhadnout celkový čas na dokončení projektu, od kterého by se odvíjela cena, je zapotřebí nějak měřit čas strávený prací na projektu. Tedy potřebné, můžete odhadovat, ale je vhodnější mít čas exaktně změřený.

Rachota 1Pro takováto měření existují nativní programy snad pro všechny myslitelné systémy, v nedávné době jsem používal GnoTime v systémech, ve kterých pracuji nejčastěji, tj. v Linuxu a BSD. Pro MS Windows jsem našel podobný nástroj (AllNetic Working Time Tracker), ale nedařilo se mi úspěšně synchronizovat data mezi oběma programy. Proto jsem hledal program, který by fungoval ve všech operačních systémech, tj. bylo potřebné aby byl psaný v Pythonu/Perlu (či jiném scriptovacím jazyce), nebo fungoval na Java platformě a už jsem byl nakloněn tomu, že si takovýto program napíši sám. Program Rachota jsem našel v podstatě náhodou, když jsem psal svůj pravidelný ranní příděl zpráviček pro portál Linuxsoft.cz, když jsem si přečetl recenzi na portále Linux.com.

Program potřebuje k běhu prostředí java minimálně ve verzi 1.4, má dostupnou lokalizaci pro řadu jazyků a, což potěší našince, je české provenience. Jediné mínus bych viděl, že jsem při zevrubné prohlídce webu nenašel způsob, jak autora programu alespoň trochu odměnit a ocenit. GUI je navržené velmi intuitivně a pro zákazníky můžete vyexportovat velmi podrobné reporty. Pak je vše již jen o vlastní kázni v přepínání jednotlivých projektů, na nichž pracujete. Díky jeho malé velikosti jej mám, pohodlně, na flash klíčence.

V prostředí MS Windows funguje spouštění programu naprosto intuitivně a průhledně. V Linuxa (a FreeBSD) jsem si musel napsat jednoduchý bashový scriptík, protože nemám nastavené české locales v systému, kterým program Rachota spouštím. Zatím jsem to neřešil do důsledku, ale napřed musím přejít do adresáře, kde jej mám nainstalovaný a teprve posléze jej mohu scriptíkem spustit. Scriptík pro spouštění je velmi jednoduchý:

#! /usr/bin/env bash
java -Duser.language=cs -Duser.country=CS -jar rachota_21.jar

 

S programem jsem nadmíru spokojen a reporty, které pomocí něj získávám jsou přehledné pro všechny zákazníky. Pokud bude více času a najdu něco, co o tomto programu napsat více, tak recenze se objeví na portále Linuxsoft.cz.

Rachota Report

Orlík – Bílá liga

Nic ve zlim proti turistům
když se sem chtěj podívat
jenže není možný tady žít a taky pracovat
co to bylo za ránu,
kdo nám to sem z palmy spad
černý oči, černý tělo to není můj kamarád.

Bílá liga, bílá síla
bílá liga, bílá síla
bílá liga je bílá bílá
vyčisti si boty, přijde tvoje síla
bílá síla mě zaslepila, černou duši mi
vybělila.

Morálku maj jinou
vychování taky
jak my nikdy nebudou
nevěř na zázraky
a za křivý slovo to tě nožem pobodaj
tak proč nám sem zabijáky posílaj.

Bílá liga, bílá síla
bílá liga, bílá síla
bílá liga je bílá bílá
vyčisti si boty, přijde tvoje síla
bílá síla mě zaslepila, černou duši mi
vybělila.

Morálku maj jinou
vychování taky
jak my nikdy nebudou
nevěř na zázraky
a za křivý slovo to tě nožem pobodaj
tak proč nám sem zabijáky posílaj.

Bílá liga, bílá síla
bílá liga, bílá síla
bílá liga je bílá bílá
vyčisti si boty, přijde tvoje síla
bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila.

Mno tak zase nějako moc poslouchám Orlíky. A líbí se mi, s některými texty nezbývá, než i po letech souhlasit . Možná vypadám, jako rasista, ale hmm, ne vždy je to pravda.
Omlouvám se za neautorizované přetištění textu je ze stránek www.diskografie.cz.

Alea iacta est

Neboli „kostky jsou vrženy“ řekl Ceasar, když překročil Rubikon. Řeku, která oddělovala Itálii od předalpské Gálie a jíž nesměla překročit noha vojáka. Dodnes je tato věta synonymem, pro nezvratné rozhodnutí.

Já jsem do tohoto bodu dospěl také. Ano, mohl jsem sedět na zadnici a vzdychat, že se mi něco, životně velmi důležitého, nepodařilo. Jenže. Někdo mi připoměl, že to nejsem já, zeptal se, kde je člověk, který si ctil více drzého čela a schopností, před klidem. Kam zmizel ten, který dokázal tisíckrát vstát a bojovat za to na čem mu záleží a co považuje za důležité? Má pravdu, já jsem jen stál, jako špatně vyřezaný tele, a čučel jsem, jak ztrácím to důležitý.

Rozhodl jsem se.

  • Urychleně začít napravovat, co jsem poškodil a zničil.
  • Zase jít za tím důležitým, za tím co mě drží na nohou a nebýt laxní v přístupu.
  • Vyřešit problémy, které jsem ze strachu, pohodlnosti a přehnané slušnosti neřešil.

Možná to někde bude bolet, ale MaReK je zpět a stojí na svých nohou tak, jak nestál už několik měsíců, či let. Bude to dřina, ale dokážu to. Musím, nemám cesty zpět, nechci ji mít, protože bych se zase mohl stát váhajícím špatně vyřezaným teletem.

Vyhoření

Každý z nás občas může chybovat, každému může dojít vůle a energie, takříkajíc padnout hubou do bláta, ale musí pak umět vstát, jít dál a třeba za cenu nového začátku. Problém je, když už těch padnutí na hubu je mnoho,když už člověk vstal tolikrát, že nemá sílu vstát po další.

Několik posledních let jsem zažíval vzestup, alespoň v očích mého okolí. Snažil jsem se, aby nikdo neviděl, že se jedná o vzestup z dost šílených sraček, do kterých jsem před pár lety zapadl. Snažil jsem se nedávat najevo, že nejsem v takové pohodě, jak si spousta lidí myslí. Bohužel se to nedávání najevo stále více otáčí proti mě. Zní to divně, ale ztrácím lidi kolem sebe, utíkají, protože s nimi nekomunikuji, protože se snažím nepřenést na ně moje starosti, ale být zticha, zatnout zuby a makat, abych co nejrychleji unikl z toho špatného.

Není to nikterak dávno, co jsem si podobné starosti ani zdaleka nepřipouštěl, ale asi jsem zestárnul, možná víc, než si připouštím, a nedokážu nad tím mávnout rukou. Každý člověk, který odejde z okolí, každý, na kom mi záleží a uteče, protože jsem uzavřený, mě mrzí, dál se uzavřu a odejdou další. Možná, že při tom rozsahu práce a činností, které dělám se zdá, že jsem v centru dění, ale vše je překvapivě velmi jinak. Žiju ve světě, který je neskutečně uzavřený, ve světě, kam přestává být přístup a ve kterém mám dojem, že nemají city, vztahy a přátelství co dělat.

Dal bych nevím co, kdybch mohl vše restartovat. Tedy ne úplně. Moci napravit to, co považuji za důležité a jakýmkoliv způsobem to pokazil. Udělal jsem příliž mnoho chyb a mám na výběr. Brečet nad roz(b)litým mlékem nejspíše není správně, ale mohu se oklepat a zkusit jít dál s tím, že hodím za hlavu to, co jsem pokazil. Nebo mohu zkusit alespoň část chyb napravit, protože jsem často ublížil těm, na kterých mi velmi záleží. Ta druhá varianta je zajímavá, protože bych byl velmi rád, aby tu jednou po mě zůstalo alespoň něco dobrého a užitečného, nejen zlost a trápení mého okolí, které se stále ztenčuje.

Mrzí mě, že v době, kdy se mi dařilo, bylo kolem mé osoby mnoho dalších lidí, kteří využívali co jsem jim poskytoval. Drtivá většina z nich se tvářila, že pokud budu potřebovat, pomohou zase oni mě. Když se dařit přestalo, utekli. Kdyby utekli jen Ti běžní, ale utekli i ti, které jsem miloval. Nikdo nestojí o to mít v okolí neúspěšného člověka, člověka, který má trable, a zvolí jednodušší variantu. Utéct.

Teď přemýšlíte, proč se tento blogspot jmenuje vyhoření, když je spíše o dopresích neúspěšného člověka? Protože přeci jen ve mně, událostmi posledních dní, něco vyhořelo. Něco, co bylo donedávna to nejdůležitější v životě, ale co jsem si, ve své hlouposti a slepotě nepřipouštěl.

Proč jsem v ODS

Řada lidí se mně ptá, proč jsem v ODS, která, podle nich, může za bezpráví v republice, která způsobila rozvrstvení společnosti na chudé a bohaté. Odpověď je jednodušší, než si myslíte.

  • Jsem pravicově orientován. Věřím, že hlavní odpovědnost za svou životní úroveň má jednotlivec, ne že někdo zezhora rozhodne, že musí pracovat přesně zde, plat dostane podle takovéto tabulky (podle níž si někde odseděl 20 let a bez ohledu na skutečné znalosti a schopnosti má větší příjem, než mladší, ale schopnější a znalejší kolega na stejném místě) a odváží-li se přejmout odpovědnost na sebe tím, že začne podnikat, je mu to zezhora znepříjemněno neskutečným množstvím papírů, nařízení a omezení.
  • Levice v boji o voliče z chudých vrstev vydává neskutečné peníze na sociální výdaje, které nakonec nenutí chodit do práce. Těmito dávkami vzrostlo zadlužení, za posledních 8 let vlády levice, o zhruba 800 000 000 000,- KČ. Cílem levice je, abychom se měli všichni stejně, bohužel vzhledem k množství prostředků, které jsme schopni vyprodukovat to znamená, že všichni stejně špatně.
  • O zvýšení státního dluhu jsem již napsal. V době, kdy rostou příjmy státní pokladny roste zadlužení ČR. Pokud by se levicová vláda chovala jako racionální člověk, použije zvýšený příjem napřed ke splacení předchozích dluhů (když se Vám zvedne mzda, půjčíte si další peníze?) a teprve posléze bude přispívat na zvýšení úrovně nemakačenků.
  • Fandím rovné dani. Není zde jen příklad Slovenska, kde ještě nějakou dobu budou trvat porodní bolesti, které snížily životní úroveň nejchudších a vyhýbajících se práci, ale je zde třeba Estonsko, které je i díky tomuto nástroji jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropské Unii.
  • Poznal jsem v této straně řadu lidí, kteří mně přesvědčili o své inteligenci, jsou realističtí a vědí, jaká je rozumná orientace směrování státu. Ano i oni dělají chyby a některé kroky se mi nelíbí, ale vcelku je to rozumné směrování.
  • Levicové vedení státu podpořilo montážní závody. Ano zaměstnali v nich lidi s průměrným platem kolem 10 000,- KČ, ale proč stejnou podporu nemohli dostat technologické firmy, které vytvoří třeba pětinu pracovních míst, ale pro odborníky a s několikanásobným platem? Pak jsou slyšet stížnosti, že inteligence odchází do zahraničí. Máme snad ambice se stát montážní halou EU? Podle mého názoru by neměl být zvýhodněn ten kdo zaměstná pouze masu dělníků, ale všichni, samozřejmě se zohledněním podle počtu zaměstnaných lidí a celkové investice partnera.
  • Pan Paroubek je v mých očích hulvát a demagog. Pan Zeman byl sice hulvát, ale realista a dostatečně inteligentní (prostě řekl věci nepříjemně, ale pravdivě), pan Paroubek je, podle mně, pouze hulvát, který křičí a uráží každého, kdo s ním nesouhlasí.

Nejsem spokojený s celkovým stavem politické scény u nás. Bohužel po volbách nás poškodila osobní antipatie pánů Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka, která znemožnila rychlé vytvoření vlády. Vládu potřebujeme, byť je často slyšet názor, že i bez vlády tu vše fungovalo. Ano fungovalo, chybí vyhlášky a prováděcí předpisy k zákonům, které platí od 1. ledna 2007, protože neexistovala vláda, která by je mohla protlačit, těch 7 měsíců nebyly téměř vedená jednání se zahraničními investory, což sice není vidět dnes, investice se připravují i 10 let dopředu.

32

Tak a jsou tu další narozeniny. Já říkám, že počítačnické kulatiny (25=32). Pořád dýchám stejný vzduch, dělám práci, která mě nesmírně baví a naplňuje, prostě zatím spokojenost. Ještě mnohé mohu vylepšit, ale tak je to vždy a u každého.

KSČSSD

Ve dnech 2.5.-3.5. 2006 byly v ČR volby do Poslanecké sněmovny. Předpokládám, že myslící obyvatelé této republiky, kteří mají volební právo a mají kus odpovědnosti za vývoj státu projevili svou důvěru té které straně. Volby dopadly, jak dopadly a byť se jedná o patový stav, kdy KSČM a ČSSD má stejnou polovinu hlasů, jako demokratické strany, jedná se o výsledek demokratických voleb, byť především ze strany ČSSD napadaný a dosažený podivnými metodami.

První věcí, která se může zdát mnoha lidem podivná je kandidování Ing. Jiřího Paroubka v Ústeckém kraji, odkud není ani původem a kde ani nežije. To je vcelku běžná praktika, protože vypadá přeci jen poněkudsi lépe, zvítězí-li leader strany ve svém okrsku a v Praze by neměl moc šancí proti ODS. Zcela logicky si vybral jeden z chudších krajů, kde mohl očekávat vítězství a pro jistotu do tohoto kraje jezdili voliči z jiných krajů, vybaveni voličskými průkazy, s úkolem volit pana Paroubka. Zvítězil v kraji, to ano, ale že by vítězství o zhruba 0.8% procenta bylo přesvědčivé se říci nedá.

Sobotní výlev, když zjistil, že vlastně nevyhráli, ve kterém tvrdil, že za jejich nevýhru mohou lidé z ODS a jejich „agenti – přisluhovači“ byl spíše černou tečkou za těmito volbami. Slovník, kterým pan Paroubek svůj názor řekl jsme slýchali v 50. letech, kdy sev této republice pořádal komunistický hon na čarodejnice. Od pana Zemana byl člověk na bonmoty zvyklý, ale toto již přesáhlo všechny meze. Kromě slovníku a urážky lidí z ODS a řady jejich voličů, kteří tuto stranu propagovali, se pan Paroubek dopustil nepřesnosti, když se odvolal na zákon 245/1995, který je Vyhláškou „Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné spotřebitele“, přečemž nepochybně potřeboval zákon 247/1995, který se voleb opravdu týká. Politik který byl v době konání voleb premiérem si nesmí dovolit pouštět do éteru takovéto nepravdy a má kolem sebe dostatek poradců, kteří jej mohli informovat o správném zákonu.

Dalším kamínkem do podivné mozaiky chování a vystupování ČSSD může být nesoulad mezi prohlášením (ze 13. května 2006) o nespolupráci s KSČM na vytvoření koalice a mezi výroky pana Paroubka, těsně po oznámení, v té době neoficiálních, výsledků, smutně oznámil, že s KSČM nezískali parlamentní většinu a nemohou tedy vládnout. Komunistická strana vznikla ve 20. letech oddělením od Sociální Demokracie, po válce Sociální demokracii pohltila a zničila. Pan Zeman dokázal tuto stranu plně oživit a prosadit. Spolupráce mezi KSČM a ČSSD je stále těsnější s minimálními rozdíly v programech i proto se tento pakt nazývá KSČSSD. Doufejme, že se nemusíme bát nové vlády jedné strany a uprostřed Evropy si nevybudujeme stejnou izolaci jako Bělorusko.

Nezbývá nám, než si přát, aby se ODS podařilo sestavit vládu, která provede potřebné reformy, které budou pro řadu lidí značně bolestivé, ale jinak to nejde. Demografický vývoj obyvatelstva je takový, jaký je a nám nezbyte, než se přizpůsobit. Je potřeba zastavit neustálé zadlužování se státu schodkovitými rozpočty, přestože ČSSD se ráda ohání růstem HDP, ale zapomíná dodat, že ve vzorci, podle kterého se tato veličina počítá je i útrata státu a ta je posledních 8 let, průměrně, o 125 miliard vyšší, než příjmy. Je třeba znormalizovat a zjednodušit podnikatelské prostředí v této republice. Rozsáhlá agenda a chování státu ve smyslu „podnikatel = zloděj, který chce jen okrást stát“ je nehorázné. Je třeba podpořit vzdělání, vznik a vstup společností, které budou využívat inteligenční potenciál českých vědců a vývojářů, protože budoucnost ČR coby montážní haly Evropy je značně nejistá.

Doufám, tedy, že má volba ODS byla správnou a i přes patovou situaci výsledku se podaří změny prosadit.

30

Ne to číslo, které je použité jako název článku neznamená, že by toto byl 30. blogspot na těchto stránkách, ale můj věk. Dneškem jsem vstoupil do 4. dekády mého života, tak snad bude úspěšnější, než bylo posledních 5 let mého života, kdy jsem spoustu věcí a lidí poztrácel. Předsevzetí jsou, to první je, postavit se zpět pevně na nohy a jít dopředu, asertivně, ale ne přes mrtvoly a ta další? Ty si nechám pro sebe.