Je to již dlouhou dobu, co jsem psal (na LinuxSoft.cz) článek o vzdáleném připojení souborového systému (přes ssh) do místního adresáře. Pochopitelně, že tím jsem považoval kapitolu za uzavřenou, radostně používal a nepátral, zda je možné připojit vzdálený souborový systém jako další disk v MS Windows.
Autor: Marek Olšavský
Startupová bublina. Nechápu.
Startup vidím jako nejpoužívanější buzzword posledních měsíců. Podle mě zcela neoprávněně.
Když si zkusím položit otázku „co to je startup“, tak jedna z možných odpovědí je:
Pondělí šestnáctého
„Pátek 13. se dá přežít bez nejmenší újmy“, smál se Albert v duchu. V práci si vzal dovolenou, kterou plánoval strávit v posteli. Ve čtvrtek vyklidil všechny nebezpečné předměty z ložnice a připravil si jídlo i pití, aby z ní nemusel celý den odejít. Den o houskách se salámem, s termoskou chladnoucí kávy a bažantem pod postelí se dá přežít.
Do dluhové pasti se Sa[tan/nta] Klausem
Vánoce jsou opět velmi blízko a lidi opět čelí frontálnímu útoku, v němž spojují síly Santa Klaus s pestrou nabídkou úvěrů. Santa Klaus k nám nepatří, opakuji to každý rok, ale co nedokázal bolševik za 40 let, to trvalo Coca-Cole chvilku.
Exekuce, insolvence a vánoce k sobě mají hodně blízko, ohromit obdarované a trumfnout sousedy za každou cenu, je tak trochu českým fenoménem. Přitom půjčka na dárky je z podobné kategorie pitomostí, jako zadlužování se na dovolenou, nebo provozní výdaje domácnosti.
Co používat místo Winampu a Shoutcastu?
Oznámení o ukončení vývoje Winampu (jehož vývoj získala AOL získala pod svá křídla koupí Nullsoftu v roce 1999 za US$ 80 mil.) některé uživatele nepotěšilo. Objevila se dokonce i petice za otevření zdrojových kódů Winampu. Konec postihne i službu Shoutcast. O obojí prý projevil zájem Microsoft, ale pokud se akvizice nezdaří, není důvod smutnit, existují alternativy, jež si dovolím doporučit.
OpenBSD 5.4
Vývojáři OpenBSD ohlásili vydání verze 5.4. Vývoj OpenBSD se oddělil roku 1995 od NetBSD, když byl z týmu vývojářů NetBSD odejit Theo de Raadt.
Něco mě minulo? Laptop ARM/MIPS + SSD + GNU/Linux
Když začala éra netbooků, byl jsem jejich příchodem nadšen, v rychlém sledu za nimi následovalo výrazné zlevnění klasických laptopů, zejména v entry levelu, jehož jsem zákazníkem. Netoužím po špičkovém laptopu, je to pro mě defakto spotřební věc, jež si odslouží 2—3 roky a skončí bez disku v elektroodpadu. Technický vývoj jde moc rychle vpřed, než abych považoval za účelné nakupovat vyšší třídu s potenciální životností 10 let.
Koupě netbooku mě minula a pozdější nástup architektur ARM a MIPS (pravda, těch MIPSů je hodně málo), ruku v ruce s růstem kapacit flash disků mi dával naději na zařízení použitelné pro mé soukromé aktivity, tj. sem-tam napsat článek, zkontrolovat/zaktualizovat servery v mé péči, přečíst maily i sledované weby a něco udělat na PHP/SQL vývoji, jemuž se věnuji. Když to shrnu, postačilo by mi něco přenosného s displayem 14″, při rozlišení alespoň 1366×768, 4 GB RAM, 64 GB SSD/Flash, provozuschopného s GNU/Linuxem. Při úspornosti mikroprocesorů architektur ARM a MIPS, ale Intel se poslední dobou také činí, bych preferoval právě jeden z dvojice RISCů.
Mám pocit, že jsem asi něco prospal, nebo po takto udělaných laptopech není poptávka. Ideálu se blíží Chromebooky, které se zdají být relativně úspěšné, ale zatím nabízí velmi malé flash úložiště (16 GB není dost pokud nechci být neustále odkázán na internetovou konektivitu). Chromebook lze přeinstalovat na čistý GNU/Linux, což hodnotím kladně, takže ještě by to chtělo větší flash a nezmršenou klávesnici.
Kombinaci tabletu a externí klávesnice zamítám rovnou. Putty, nebo jiný ssh terminál, existují, ale připojit přes sshfs vzdálený souborový systém, nebo najít IDE běžící v Androidu, jež by bylo srovnatelné s KDevelopem, by se mi asi nepodařilo.
Nebo někdo o něčem víte? Snad jen vyjma Lemote Yeeloong o kterém vím, ale pro mě má display s malým rozlišením.
Přežili jsme volby? Chystejme další.
Předovlební práce předčasných voleb 2013, konaných o víkendu před 95. výročím vzniku Česko—Slovenska, byly přetaveny do výsledků. Nelituji svého hlasu Svobodným, nebyl zahozený, nevolil jsem menší zlo a výsledný zisk 2,46 % hlasů je dobrým impulsem pro další práci.
Můj hlas by pro „menší zlo“ neznamenal nic a fakticky se moje volba čistého zvědomí rozdělila mezi postoupivší do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České Republiky následovně: 0,25 % pro ČSSD; 0,13 % pro TOP09; 0,08 % pro ODS; 0,07 % pro KDU-ČSL; 0,07 % pro Úsvit; 0,235 % pro ANO 2011 a 0,165 % pro KSČM, leč příspěvek 100 KČ putoval ke Svobodným. 🙂
Diskriminace stran v médiích
Předvolební kampaně směřují ke svému konci a brzo budeme znát výsledky voleb. Proběhlo mnoho debat a mezi ty nejsledovanější určitě patřily ty na veřejnoprávní České Televizi, moderované Václavem Moravcem, ale debat probíhalo nepoměrně více. Klíč pro výběr stran však byl velmi podivný a diskriminační pro (zatím) malé a začínající strany.
Nebojme se volit malou stranu
Dlouhá léta jsem při volbách volil stranu, jež o sobě tvrdí, že je pravicovou a u níž byl zřejmý potenciál, že bude stranou vládnoucí. Nestydím se za své někdejší hlasy pro Občanskou Demokratickou Stranu. Bohužel na ODS se nabalily tzv. „kmotrovské struktury“ a poslední volební období prováděla kroky, jež podle mě spíše přísluší levici, takže nedokážu mít čisté svědomí, kdybych ji dal hlas. Volba mnohem menší Strany Svobodných Občanů je pro mě logickou volbou a ani v případě neúspěchu nebudu hlas považovat za ztracený.