Prokrastinace nejsou jen zahozené hodiny

Prokrastinace není lenost. Dokonce nejeden prokrastinující může být velmi aktivní, jen na špatných místech, když se věnuje zástupným činnostem.

Eat a live frog first thing in the morning and nothing worse will happen to you the rest of the day. (Sněz živou žábu hned po ránu a nic horšího se Ti celý den nestane.) – Mark Twain

Tématu prokrastinace jsem se už párkrát věnoval. Ale prokrastinace nejsou je „zabité hodiny“ odkládáním nutných činností. Prokrastinace je zátěž pro jedince i pro jeho okolí.

Jako červená nit se knihou Konec prokrastinace táhne myšlenka o „nutnosti naporcovat mamuta“. Po kouskách se dá zvládnout i velký úkol, ale s prokrastinací narůstá porce dalšího dne, až je tak velká, že přinese nepříjemné následky.

Jen několik bodů, které jsem našel jako následky prokrastinace, odkládání:

Stres

…jsou různé druhy stresů a dlouhodobé vystavování se distresu je vcelku cesta do pekel; jistá míra eustresu je prospěšná…

Je člověk v pohodě, když před sebou „hrne hromadu povinností“ a věnuje se zástupným činnostem, jež absolutně nejsou důležité, zatímco jinde hoří termíny? Pomáhá přemíra tlaků povinností soustředěné práci? (Má verze je, že ne.)

Více o stresu a jeho poůsobení vysvětluje Janka Chudlíková:

Deprese a Úzkost

Od stresu je jen krůček k dalším následkům. Depresím a úzkostem.

Díl nesou stresové hormony, díl nese „špatné svědomí“, pokud jsou potřebné úkoly zrušeny, protože se je nepovedlo dokončit, odevzdat.

Nízké sebevědomí

„Zase jsem to nedokázal[a].“

Jak častá věta poté, co se vše sesype jako domeček z karet. Další a další odkládání, podpořené klamavým sebepřesvědčováním o vlastní výkonosti na poslední chvíli.

Dokáže mít člověk rozumné sebevědomí, když si jej podkopává tím, že za sebou vidí víc nedokončených úkolů, než dokončených?

A jaké úkoly pak přijímá, jaké si stanovuje profesní cíle? Jen ty malé, na přežití, protože nevěří v dokončení velkých a nenajde pro ně energii i„čas, jelikož řeší jen ty malé úkoly (pro přežití).

Iracionální přesvědčení

  • „To nakonec dám.“
  • „Ve stresu jsem výkonější.“
  • „Pod tlakem mi to lépe myslí.“

Tak to jsou jen 3 příklady lží, jimiž se notorický prokrasinátor utěšuje.

Velmi by mě zajímala statistika, zda s rostoucí inteligencí, či talentem, roste i míra prokrastinace, protože jedinec „hřeší na své nadprůměrné schopnosti“.

Závěrem

Lehce paradoxní je, že místo smysluplné práce prokrastinuji nad „zisky“, jež mám z odkládání potřebných/důležitých činností i velké časové neorganizace.

Dospěl jsem tak „daleko“, že jsem důsledně začal používat Toggl a oživil metodu Pomodoro, abych se zase pohnul dopředu. Toggl není dobrý jen na to, abych věděl, komu kolik teoreticky mohu fakturovat, ale názorně ukazuje, jak moc produktivně je strávený den (chce to být naprosto poctivý ve spouštění měření).