IndyCar a Formule 1 očima fanouška

Motorsport sleduji minimálně 20 let (možná 25). Nejsem tak dávného „data výroby“, abych v přímém přenosu sledoval bitvy Nikyho Luady a Jamese Hunta, nebo tažení Nelsona Piqueta v polovině 80. let 20. století. Formuli 1 jsem vnímal jako královnu motorsportu, vše ostatní jsem vnímal spíše náhodně. Tehdejší Indy Racing League jsem vnímal jen jako oválovou a nudnou šílenost, z vytrvalostních závodů jsem sledoval jen a pouze 24 hodin Le Mans, ostatní série vůbec.

Časy se mění a dneska bych jen těžko dokázal říct, že „F1 je královnou motorsportu.“ Technická pravidla svázala ruce konstruktérům natolik, že bez lakování by jednotlivé monoposty dokázalo rozeznat jen pár odvorníků. Politika kolem F1 a nepromyšlené věci jí dělají komplikovanou, zejména pro diváka, který se chce jen kouknout na závody.

Dominanci jednoho teamu nevnímám negativně, není nenormální, spíše je standardním jevem. Před Mercedesem to byl Red Bull, předtím Ferrari, ještě dříve Williams, nebo Lotus. Prostě některý team udělá vynikající práci a ostatní jej několik let dohání.

Nestabilitu pravidel, se zcela jasným výhledem na dlouhé roky dopředu, jako negativum beru. Bohužel občas jsou změny pravidel v duchu „team XY dominuje, přistřihneme jim křídla.“

Naproti tomu jsou IndyCar více zaměřené směrem k divákovi. Monopost dodává aktuálně jen jeden výrobce, motory dva a s motory dodávají i aerokit (jehož křídlatost mi připomíná monoposty F1 kolem roku 2007). Jezdci mají v podstatě stejné technické podmínky, záleží pak jen na jejich schopnostech a na umění teamu v boxech (výměny pneumatik, tankování, nastavení). Na trati si piloti většinou nedarují ani milimetr místa, to je poutavé pro diváka.

Auta jsou výrazně jednodušší, o nepatrný kousek pomalejší, než monoposty Formule 1. Ale z amerických formulových sérií převzala F1 několik věcí, například systém ochrany krku HANS, nebo povinnost použít dvě směsi pneumatik v závodě (obojí jsem viděl snad už v CARTech). Kdysi téměř jen oválová série se dnes jede převážně na městských a přírodních okruzích, oválů je poskrovnu, včetně legendárních 500 mil Indianapolis.

Prototypy, respektive celá FIA WEC je úplně jiná liga. Ani nejmocnější prototypy nejsou odtržené od reality běžného auta (konstrukce monopostů F1 a IndyCar má více společného s letadlem, než autem). Jednoznačně je definováno několik tříd rekuperace energie a je velká volnost v konstrukci motoru i šasi, samozřejmě s několika málo omezeními. Je jen na konstruktérech, jestli využijí diesel s menší nádrží, nebo jestli budou závodit s relativně malým zážehovým turbo motorem, če velkým atmosférickým. Vytrvalostní závody vyžadují vyzrálé pány piloty, nikoliv rychlé mladíky, kteří udrží sprinterké tempo maximálně několik desítek minut.

K absolutnímu vrcholu FIA WEC patří legenda 24 hodin Le Mans. Tento závod by si neměl nechat uniknout nikdo z fandů automobilových závodů.

Pro rok 2016 se vedení Formule 1 zachovalo vůči legendárnímu závodu naprosto nesmyslně, vytvořilo termínovou kolizi, která je nepříjemná pro diváka a zabrání Nicku Hülkenberkovi v možnosti obhájit vítězství.

Shrnuto, podtrženo

Nestává se ze mně odpůrce Formule 1, pořád je to jedna z vrcholových soutěží, ale stále více se mi zamlouvá čisté závodění v IndyCar. Za královnu motosportu ovšem považuji vytrvalostní sérii FIA WEC, hlavně v kategorii prototypů.