Počítačová vzpomínka: počítače Commodore

70.–80. léta 20. století se nesla ve znamení příchodu domácích počítačů, alespoň co se týče kapitalistické ciziny (byli jsme tehdy v socialistickém bloku a platilo embargo na dovoz IT). Celosvětově nejúspěšnější značkou byl Commodore, jenž se proslavil především počítačem C64, vedle nějž vytvořil i další 8 bitové domácí počítače, následované legendárním strojem Amiga (o tom možná jindy).

Pro skalní Commodoristy jsem našel stylové tričko.

Loading...

Historická exkurze

Jack Tremiel (*13. 12. 1928 – †8. 4. 2012) založil roku 1954 firmu Commodore International, výrobce psacích strojů a jedněch z prvních kalkulátorů. Commodore si, koncem 70. let 20. století, pochopitelně nemohl nechat uniknout nástup domácích počítačů a od prvního modelu (PET) až po legendární Commodore Amiga (jejíž historie ale nezačala pod taktovkou Commodore) se většinou jednalo o úspěchy. Na postavě Jacka Tramiela je zajímavé pokračování kariéry po odchodu z Commodore, koupil největšího konkurenta, Atari.

Commodore PET (Personal Electronic Transactor)

Commodore PET byl uveden na trh v roce 1977, ve stejném roce, kdy se začal prodávat Apple II, nebo TRS-80 Model 1. Výroba byla ukončena v roce 1982.

Commodore PETCommodore PET bylo řešení „vše v jednom“, již s mikroprocesorem MOS 6502 (který se objevil i v Apple II, Atari XL/XL, BBC Micro, …) o frekvenci 1 MHz. V jediné skříni byla základní deska, monochromatický monitor, membránová klávesnice i datarekordér. RAM byla, v závislosti na modelu, 4–32 KB. „Operační systém“ byl Commodore Basic, postupně ve verzích 1.0–4.0. Posledním modelem byl SuperPET 9000 se dvěma mikroprocesory.

VIC-20/VC-20

Výroba: 1980 – 1985.

VIC-20/VC-20 je základ pozdějšího legendárního modelu C64. Teoreticky jde o ekonomičtější variantu PETu, mikroprocesor je stejný, nesl pouze 5 KB RAM (s možností rozšíření), bez integrovaného datarekordéru a monitoru. Jako zobrazovací jednotka se používal běžný televizor. O grafiku se staral čip VIC, který uměl i grafický mód s rozlišením 176×184 pixelů a 16 barvách. Stejný čip se staral i o zvuk, ale do kvalit legendárního SIDu měl hodně daleko.

Zajímavé je, že se vyráběl 3 roky vedle extrémně úspěšného nástupce.

C16/C116 a Plus 4

Celá tato řada byla svérázným ústřelem, nekompatibilním s VIC-20, ani C64, uvedeným na trh roku 1984. Mělo se jednat o útok na segment počítačů do US$ 100 a teoreticky nahradit VIC-20, jenž se za takovou cenu prodával. Počítač Commodore 16 se prodával v case podobném VIC-20; později byl stejný na C64; C116 dostala do vínku mnohem levnější membránovou klávesnici, podobnou počítači Sinclair ZX-Spectrum, a cenu se prý podařilo stlačit až na US$ 49. Naproti tomu poslední zástupce Plus/4 měl mířit i na pracovní stoly (kde byl již etablovaný Apple II) a v ROM nechyběl kancelářšký balík, vedle Commodore BASIC 3.5

Mikroprocesor byl opět od MOS Technology, ale modernější 8501, na frekvenci 1,77 MHz. C16/C116 nabízeli 16 KB RAM (už tehdy to bylo málo); Plus/4 měl 64 KB RAM, ale existovala rozšíření na 256 KB a 1 MB. Grafiku obstarával čip TED, který zvládal 320×200 pixelů ve 121 barvách a zároveň se TED staral o zvuk (2 kanály, generátor bílého šumu).

Počítač je trochu záhadou, Commodore již 2 roky vyráběl C64, pro který existoval nespočet programů a her. Celá tato řada byla zároveň lepší (stránkování paměti, modernější mikroprocesor, velmi vylepšený BASIC) a zároveň horší (zvuk, chybějící sprity, nekompatibilita). Řada se udržela na trhu přibližně rok.

Podle archívu software se zdá, že tato rodina uspěla v jedné zemi socialistického bloku, v Maďarsku.

Commodore 64

Legenda s velkým „L“, která se vyráběla od srpna 1982 do dubna 1994 a jíž se údajně prodalo 30 milionů kusů (podle Old-Computers).

Mikroprocesor byl osvědčený MOS 6510, použitý již prapředchůdci PET, jemuž sekundovali grafický čip VIC-II a zvuková legenda SID 6581. Použitý grafický čip jasně ukazuje že toto je nástupce VIC-20. VIC-II podporoval rozlišení 320×200 obrazových bodů, v 16 barvách (zde byla odbočka C16/… pestřejší) a vývojářům her pomohla i podpora spritů. Počáteční cena US$ 600 nebyla lidová, při přepočtu inflace vychází na dněšních cca US$ 1500 (viz kalkulátor).

Commodore, v roce 1990 zkusil legendě prodloužit život, vznikl Commodore C65 (původně se připravoval jako C64 DX), který nabízel i kompatibilitu s C64. Projekt byl zrušen, vždyť na trhu se ještě doprodávala C128 a několik let sklízela úspěch Amiga.

Commodore 128; Commodore 128D

Commodore 128„Tři v jednom“ je asi nejpřesnější popis posledního 8 bitového počítače Commodore. Přišel pozdě a pro mě zcela nepochopitelně v době, kdy Commodore měl na trhu jinou legendu – Amigu, které asi měl věnovat nepoměrně více pozornosti. C128 sdílel podobný case, jako legendární Amiga, jeden mikroproprocesor MOS 8502 (2 MHz) byl pro módy C128 a C64, vedle nějž běžela legendární Z80 (4 MHz) pro mód CP/M, to vše doprovázené 128 KB RAM a o zvuk se starala poslední generace „SID“u.

Pokud chtěl majitel programovat, měl (v módu C128)  dispozici Commodore BASIC 7.0, který byl nepoměrně použitelnější, než verze 2.0 C64 (pamětníci si možná ještě vzpomenou, že grafický i zvukový čip byly ovládány příkazy POKE a PEEK). Pokud si pamatuji dobře, tak pro plné vyžití grafických možností C128, nebo plné využití CP/M, bylo potřebné mít monitor, kvalita TV výstupu nedovolovala zobrazení 80 znaků na řádek.

Rozhodně to byl nejlepší 8 bitový stroj od Commodore. Uveden na trh byl v lednu 1985. Bohužel přišel velmi pozdě, když už nastupovala legendární Commodore Amiga, nebo konkurenční Atari ST.

Emulátory

Poluparita domácích počítačů Commodore přinesl i dostatek vývojářů, kteří měli zájem na „nesmrtelnosti“ platformy. Emulátory si dovolím zmínit jen velmi zkráceně:

VICE

Nezpochybnitelným králem emulátorů počítačů je VICE, který emuluje C64, C128, VIC20, rodinu PET (mimo SuperPET 9000), PLUS4 a CBM-II. Je multiplatformí, takže pod drobnými variantami názvů je pro uživatele MS Windows (WinVICE/SDLVice), Applisty, Linuxáře, BSDčkaře, BeOSisty (BeVICE) a mnohé další. Mimochodem, ošizeni nejsou ani uživatelé Androidu.

Vývoj již není moc živý, občas nějaká menší oprava/vylepšení, ale prostor pro nové vlastnosti téměř není. Emulátor je šířen pod GNU GPL, tj. jako plně svobodný software.

Za sebe si myslím, že téměř nemá význam se zabývat jiným emulátorem.

Frodo

Christian Bauer vytvořil emulátor (pouze) C64, Frodo, za použití knihovn SDL a Tcl/Tk (okénkové rozhraní). Licence je uvedená jako „Freeware“, k dispozici jsou zdrojové kódy i přeložené binární balíčky pro široké spektrum platforem.

JME C64

Emulátor JME C64 emuluje pouze C64. Je dobře multiplatformní, protože díky OpenJDK se Java dostala i na platformy dříve zcela opomíjené firmou SUN Microsystems.

Ještě jsem něco zapoměl

Kde brát hry? Google napoví, ale pár zdroů, kde jsem je bral já napovím. Software jsou starý a pokud jej tvůrci neoznačili jako abandonware, tak je legálnost na hraně (nicméně u takto starého software to asi nikdo řešit nebude).

  • C64.COM je asi nejucelenější archiv her a dem pro C64.
  • Plus/4 World pokud chcete vidět hry pro Plus/4. Ale archiv je velmi skromný.
  • Arnold@C64 má na svém FTP i software pro C128 a toho bylo bylo výrazně méně, než pro Plus4/C16

Flattr this!