Jednička pro Řápkovou

Zprávy posledního týdne mne přinutili trochu přehodnotit můj názor na Ing. Mgr. Ivanu Řápkovou, primátorku Chomutova, který je mým rodným městem (do Teplic jsem „jen naplavenina“, ale jsem docela patriot, Teplice mám rád). Ivana Řápková je sice zvolená za ODS a teoreticky bych jí měl vidět jen v tom nejlepším světle, ale zatím jsem viděl spíše to negativní.

Teplice jsou trochu prazvláštně vedené, ale vzhledem k tomu, že já sám jsem trochu skrblík, se mi styl vedení Teplic líbí. Náš primátor/senátor Jaroslav Kubera zastává názor „na co nemám, to neudělám, a nepůjčím si na to“. Už několikrát jsem na tomto blogu psal o krátkozrakosti zadlužování a evidentně nejsem daleko od pravdy, když tvrdím, že za současnou krizi může jen nesmyslné zadlužování na spotřební zboží. I v obecním rozpočtu toto pravidlo musí platit, je vhodnější, byť méně líbivé, opravit chodníky v několika ulicích, než postavit nové aquacentrum.

U Ivany Řápkové jsem viděl realizovat politiku, kterou socialisté jen psali na předvolební billboardy, postavíme to a to. V Chomutově vše spěje ke stavbě obrovského spotrovního areálu, který bude propojen s naší raritou, Kamencovým jezerem, a v němž bude jak zimní stadion, tak snad i sportovní hala a další sportoviště. Na stavbu by měly nemalou měrou přispět „evropské peníze“, ale provoz už zůstane jen v rukou města a mám docela pochybnosti, že bude areál tak hodně využívaný, aby jej město nemuselo neustále dotovat. Minimálně coby hokejový fanda vím, že chomutovský zimní stadion je v šíleném stavu a pokud někdy chtějí do nejvyšší soutěže, bude nutné tuto otázku vyřešit (logicky tomu nevěřím, protože HC Litvínov je blízko a sponzoři by nemohli utáhnout dva kluby tak blízko sebe).

Ivana Řápková teď ale v mých očích stoupla, odvážila se řešit problém, který je i v dalších městech. Problém se jmenuje neplatiči. Město Chomutov je jedno z těch, které ještě stále mají obecní byty a jedno z většiny, kde se platí za popelnice. Dluhy vůči městu jsou obrovské a s problémem si asi málokdo věděl rady. Bohužel je to tak, že dluhy dělají víceméně pouze určité skupiny obyvatel a nikdo nemá moc odvahy tyto dluhy řešit, aby nebyl přinejlepším otitulován jako rasista. V Chomutově se do problému ale řízlo a na místě, kde se vyplácí dávky, čekal exekutor i s doprovodem policie, který neplatičům ihned peníze vzal na úhradu pohledávek (lichváři mají protažené ksichty). Bohužel se hned ozval dostatek odpůrců, kteří tvrdí, že město by si takový krok nemělo dovolit.

Město by si takový krok nemělo dovolit? A to je co za blbost. Město které musí hospodařit s poměrně omezeným rozpočtem, by mělo dotovat bydlení těm, kteří za něj neplatí? Za povšimnutí stojí, že největšími dlužníky nejsou Ti, kdož práci nemají, protože ji najít nemohou, nebo pracují na špatně placených místech, ale ti, kteří nepracují z principu a práci se vyhýbají jako čert svěcené vodě. Pokud se zabaví finance na úhradu dluhů těm, kteří by je stejně do 2 dnů prohráli v automatech, tak na tom nevidím nic špatného a pokud ten člověk brečí, že má málo na živobytí a ještě musí vrátit peníze kamarádovi (přeci veřejně nepřizná, že si půjčil od lichváře), tak pardon, má vlastní hlavu a musel vědět, že každý dluh se musí zaplatit, k jeho smůle jej lichvář možná ještě připraví o chrup.

Osobně si dovedu představit, že město pomůže těm, kdo se do nouze nedostali vlastní vinou, ale třeba proto, že zkrachovala firma, kde pracovali a teď nemohou dočasně najít práci. Ale člověka, po kterém jdou exekutoři, protože si půjčil na novou televizi, auto, …, přičemž věděl, že na tom nikdy nebyl s příjmy úplně nejlépe, mi líto není a takový člověk, podle mě, pomoc nezasluhuje. To by se to žilo, kdyby dluhy za mě zaplatil stát/kraj/město.

Ivana Řápková našla odvahu a doufám, že se najdou další města, která takto zakročí vůči dlužníkům, kteří doteď mohli mít pocit, že se jim nic stát nemůže.

6 komentářů u „Jednička pro Řápkovou“

  1. Mas recht! Byt solidarni neznamena delat ze sebe blbce. Podle mne se tato situace musi resit trochu jinak – ted asi docela razne – jinak dluhy budou neustale narustat – pokud mas majetek za 5000 a dluh 50000, nemas praci, tak uz ti je jedno jestli to bude za pul roku 100000, proste se snazis prezit, a pak prejit na jiny system – nefinancni – tihle lidi dokazi generovat jenom dluhy. Chce to zajistit praci nekde na silnicich, v lese, kde je fakt vezmou (na to se musi dohlednou) a pokud si svoje odpracuji, tak jim uvolnit davky – pripadne poskytnou proviant. A bokem vytvaret jakesi chranene zony „kde se da levne (neluxusne) prespat, a kde se da levne (a dostatecne) najist“. Osobne chapu jejich tezkou situaci – ale stavajici system nema perspektivu. Je to slozite – a dost mozna, ze stat sam o sobe ten problem resit nedokaze. V Praze vidim spis bezdomovce – nekteri jsou uz vygumovani, vypiti – je nikdo nezamestna, dalsim chybi moralka, vira, nadeje – to je neco, co je mimo moznosti statu. Pro stat je obcan, ten kdo plati dane, a je schopen vojenske sluzby. Pro cirkev jsou vsichni lide. Samozrejme, ze vadi koncentrace a nepripravenost. Kdysi platilo, ze kazda obec mela pro lidi, kteri zili mimo spolecnost alespon ty obecni pastousky, dneska sice maji byty, ale ty nejsou schopni ufinancovat.

    1. Pavel: Tak teď nevím, jestli Ti rozumím. Chápu pomoc lidem, kteří se snaží problém řešit. Ale nedokáži akceptovat pomoc nezodpovědným, kteří se nesnaží. Při troše snahy jsem viděl docílit lecčehos. Že člověk může rezignovat, chápu, zvláště, když se toho na něj valí moc, ale pokud jen systémově příživničí, je to neodpustitelné, člověk, který jen záchrannou síť zneužívá, by z ní měl vypadnout.
      Ano uznávám potřebnost záchranné sítě, ale neuznávám její zneužívání.

  2. To si rozumime. Jenomze, proste nemuzes poslat ty lidi, kteri ji „zneuzivaji“ na Sibir. Tady v CR je vsude blizko.

  3. Jako optimální sociální síť bych viděl jakoby dvě sítě – ta jedna – jako pojistka proti krizím ať životním, sociálním, zdravotním, osobním, a o tu by se měl starat stát – je v jeho zájmu zachovávat sociální smír – a taky lidi, co se jsou dlouhodobě u dna se už nevyhrabou – čímž se ztrácí potenciální pracovní síla, potenciální spotřebitel a roste riziko patologických jevů. Druhá síť by tu měla existovat proto, že jsme lidi a je asi se dlouhodobě dobrý být solidární se svým vlastním živočišným druhem :). Jinak, nikdo nikdy neví jak skončí, nikdo nemá zajištěnou zářnou budoucnost a tak jak se chováme k sobě, se naše děti budou chovat k nám.

  4. Zapoměl jsem napsat, že tu nejde o nějaké velké výdaje – každý člověk, jen z toho důvodu, že je člověk, by měl mít právo jednou denně se najíst a v klidu a bezpečí se vyspat. Nic víc, nic míň. Kdysi něco podobného garantovala církev – v 19 století byla církev zbavená prostředků a moci, a tuhle roli převzali různé spolky, za komunistů samozřejmě zanikly, a teď tu chybí. Jinak třeba spánek a jídlo každému garantuje do jisté míry Islám.

Komentáře jsou uzavřeny.