XFce mé oblíbené

Na Linuxáře jsem celkem divná postava, konkrétně myslím v mém přístupu k nasazení na desktopu. Doma už dlouhou dobu nic jiného, než GNU/Linux, nepoužívám a čím jsem zkušenější, tím více mám v oblibě podivné nástroje. Jedním z takových je nenáročný desktop XFce, který jsem původně chápal jako zjednodušené a méně náročné GNOME, ale celé je to trochu jinak. KDE jsem nikdy neuvykl a podivnosti jako WindowsMaker mi přišly fakt divné, ještě tak IceWM, nebo Fluxbox.

XFce je vystavěné z GTK2, což mi usnadňuje život, protože vyjma prohlížečů Konqueror, Opera a kecala Skype snad ani nevyužívám žádnou aplikaci s Qt. Ty prohlížeče používám jen kvůli kontrole, když pracuji na nějaké internetové prezentaci, jinak jdou naprosto mimo mě, hlavně Opera má od jisté jejich akce naprosté embargo. Konqueror také časem přestanu používat, protože nové jádro Webkit (ano vím, že v Konqueroru je KHTML, ale opět se obě jádra slučují) bude využívat i prohlížeč Epiphany. IDE pro weby mám Bluefish, na komunikaci po XMPP používám Gajim a pro poštu jsem se zhlédl ve skutku minimalistickém Claws-Mailu. To vše jsou aplikace které jsou vybudovány z GTK2 a tím že je tento toolkit natažen v paměti díky XFce, je vše velmi příjemně rychlé.

Desktop Gnome jsem začal poznávat koncem roku 2004, když jsem měl počítač s docela malým množstvím RAM (měl jsem 256 MB) a GNOME i byly vcelkou nepoužitelně pomalým mainstreamem. Samotné desktopy pomalé nebyly, ale při větším množství spuštěných aplikací už byla použitelnost na velmi nízké úrovni. Dnes je situace podstatně lepší, optimalizace proběhla na stranách KDE i GNOME. V té době byla aktuální verze XFce 3.x, které třeba neumělo dávat ikony na plochu. Vítězili nízké nároky, použitelnost větší, než-li u Fluxboxu a dalších podobných minimalistických řešení a především výborná konfigurovatelnost.

XFce 4.x přineslo dost novinek, z nichž nejmenší jsou právě ty ikony na ploše. Nový správce souborů Thunar, kompozitní správce, SVG ikony, …. Konfigurovatelnost je trochu nepříjemnější, pokud ji nechcete odklikat, tak vše je v relativně obludném XML souboru. XFce zvládá vizuální efekty správců Compiz-Fusion, ale je nutné si přiznat, že těch využitelných je dost malé množství (gumová okna mohou způsobit některým uživatelům pocity nevolnosti, otáčení ploch na kostce zdržuje), praktické jsou vychytávky, jako například ekvivalent Applovského Exposé.

XFce je dnes plnohodnotným desktopem, který mi 100% vyhovuje a doporučuji jej vyzkoušet. Popularita tohoto desktopu poetupně roste, ještě ve verzi 4.0 byl v relativně málo distribucích, ale tím jak se neustále vylepšuje se postupně mění i přístup tvůrců distribucí k XFce, namátkou by se dalo jmenovat Xubuntu, u nějž trochu nechápu volbu některých výchozích programů, SAM Linux, …

I když dnes mám nepoměrně lepší sestavu, než v roce 2004, XFce zůstalo mým nejpoužívanějším desktopem. Zatím jsou od tvůrců distribucí nedořešená některá výchozí nastavení, například klávesy pro ovládání hlasitosti jsem musel nastavit ručně, ale situace se určitě postupně vylepšuje. Pro nasazení XFce hovoří velké množství pluginů, které vylepšují použitelnost a velmi zpříjemňují práci s desktopem. Pokud ještě nemáte své oblíbené prostředí na desktopu, doporučuji delší dobu zkoušet XFce, pokud uvyknete, už budete jen těžko měnit za něco jiného.

Odkazy:

3 komentáře u „XFce mé oblíbené“

  1. Na LinuxEXPRESu začal o Xfce seriál, v plánu je deset dílů, takže uvítám tvé komentáře u každého dílu… 🙂

  2. Koukám, že bych měl začít sledovat, co píše konkurence :-).
    XFce je fajn, kdysi se mi líbil Enlightenment (nebo jak se ten bazmek jmenuje), ale bohužel neznám distribuci, kde bych chodil korektně s UTF-8, občas na něj kouknu, ale když vidím že nefachá jak chci, tak zase odeberu.

Komentáře jsou uzavřeny.