Alea iacta est

Neboli „kostky jsou vrženy“ řekl Ceasar, když překročil Rubikon. Řeku, která oddělovala Itálii od předalpské Gálie a jíž nesměla překročit noha vojáka. Dodnes je tato věta synonymem, pro nezvratné rozhodnutí.

Já jsem do tohoto bodu dospěl také. Ano, mohl jsem sedět na zadnici a vzdychat, že se mi něco, životně velmi důležitého, nepodařilo. Jenže. Někdo mi připoměl, že to nejsem já, zeptal se, kde je člověk, který si ctil více drzého čela a schopností, před klidem. Kam zmizel ten, který dokázal tisíckrát vstát a bojovat za to na čem mu záleží a co považuje za důležité? Má pravdu, já jsem jen stál, jako špatně vyřezaný tele, a čučel jsem, jak ztrácím to důležitý.

Rozhodl jsem se.

  • Urychleně začít napravovat, co jsem poškodil a zničil.
  • Zase jít za tím důležitým, za tím co mě drží na nohou a nebýt laxní v přístupu.
  • Vyřešit problémy, které jsem ze strachu, pohodlnosti a přehnané slušnosti neřešil.

Možná to někde bude bolet, ale MaReK je zpět a stojí na svých nohou tak, jak nestál už několik měsíců, či let. Bude to dřina, ale dokážu to. Musím, nemám cesty zpět, nechci ji mít, protože bych se zase mohl stát váhajícím špatně vyřezaným teletem.