Prokletí jménem FirebirdSQL a .NET

Již delší dobou se potýkám s databází FirebirdSQL ve spojení s platformou .NET (někteří programátoři se ošklíbnou, ale konkrétně VisualBasic.NET). Ani jedna z jmenovaných komponent není špatná, ale jako celek to občas velmi hodně bolí.

FirebirdSQL je vynikající nástroj, de-fakto nástupce Interbase od Borlandu, a jak jsem četl v učebnici Pavla Císaře, je to nejlépe ukrytý poklad Borlandu. Rychlá a malá databáze s obrovskými možnostmi, která v pohodě běží na MS Woknouz, *BSD i GNU/Linuxu(teda pod Linuxem bylo na jakémkoliv jiném hardware než i386/x86-64 zprovoznění naprosto netriviální operací). Líbí se mi existence klasického serveru (ve dvou architekturách classic server a superserver) a malé vestavné, avšak naprosto plně funkční, vestavné verze.

Doplnění (25. 9. 2007): Zapomeňte, že program se embeded verzí dáte na síťový disk. Embedded FbSQL knihovna se pokusí připojit na plný server, přemýšlí za Vás a pokud tam ten server nainstalovaný není, máte smůlu. Jsem si vědom možnosti poškození dat, ale pro testování bych problém neviděl, připojoval by se jediný člověk, jen mi vadí, že FirebirdSQL přemýšlí za mě.

No FirebirdSQL se mi líbí, je fantasticky rychlý (ve srovnání s mým oblíbeným PostgreSQL) a na rozdíl od jakoby databáze MySQL jde o plnohodnostný nástroj, který umí transakce, stored procedury triggery (vím, že MySQL to umí také, ale jak :-(). Jsem z těch, co PostgreSQL popisují slovy „open source Oracle“, ale pro vlastnosti a schopnosti FirebirdSQL rozumné přirovnání nemám.

Nejsem zastánce Microsoftu, ale jejich koncept .NETu považuji za dost povedený, až na to, že z proklamované multiplatformnosti je multiplatformnost pouze mezi několika verzemi MS Windows, autoři projektu Mono se sice snaží, ale, bohužel, MS jim tu práci docela znesnadňuje. Bytecode, který získáte po překladu programů nad .NETem je mnohem čistší, než ten, který vznikne po překladu pro JVM. Mimochodem, VisualStudio.NET je excelentní nástroj, ale i na něm jsem našel mouchy. Na straně druhé je ještě stále vidět relativní mládí této platformy, což je vidět na zatím relativní chudobě informací na fórech.

Přiznávám, že Java mi přijde mnohem vyzrálejší a profesionálněji pojatá, než-li je tomu u .NET (mládí platformy je mimo jiné vidět i na rychlém vydávání nových verzí, které přidávají další a další vlastnosti). Java ve spojení s databázovým serverem PostgreSQL by byla excelentní kombinace. MŇAM!

Proč to celé píšu? U firmy C.A.C spol. s r. o., pro níž pracuji (přiznávám že velmi rád), dělám na platformě .NET ve spojení s FirebirdSQL. Oba nástroje jsou fajn, ale…

  • Pro FirebirdSQL existuje jedna špičková učebnice, ale tím jaksi informační zdroje končí. Navíc je tato učebnice psána v době FirebirdSQL 1.0 a nepokrývá dnešní možnosti, hlavně v oblasti stored procedur.
  • FirebirdSQL nefunguje v Embedded verzi na sdíleném síťovém disku. Ale opravdu to nefunguje.
  • Přinutit VisualStudio.NET korektně spolupracovat se Subversionem (nástroj pro správu verzí software) není moc pěkný úkol. No zrovna v tomto případě zlaté Delphi, protože ty s klientem TortoiseSVN spolupracují nádherně.
  • Zatím jsem nenašel příjemná rozšíření, jako JediVCL (pro Borlandí produkty), jenž by mi tak citelně vylepšili práci. Podobná rozšíření znám i pro své oblíbené prostředí NetBeans, ale připadá mi, že to pro VisualStudio.NET je v ilegalitě.

Když vezmu pro a proti, ano dělám se zajímavou architekturou a dokážu dotáhnout software do konce, co mě štve je tápání po střípcích informací, které neuvěřitelně zdržuje. Připadám si jako pitomec, jenž pořád dělá miniprojektíky a maže je, protože potřebuje přijít na to, jak co funguje. Jeden příklad za všechny: combobox, ve kterém mám programově předdefinované hodnoty a zároveň má další hodnoty navázány z databáze.

Flattr this!

Ohrožení kuřáci!!

Daňové reformy, které nás čekají v nějaké formě, jsou velmi často prezentovány, zejména z tábora levice, jako útok na chudé a zvýhodnění bohatých, jak Ing. Jiří Paroubek řekl, volně cituji, „Nastává doma Rolls-Roysů, kaviáru a šampaňského.“

Nejprve okomentuji ta auta. Tvrdí, že zrušení maximální výše odpisu automobilu z daní, kterážto je v současné chvíli 1.5 mil. KČ, způsobí výrazné ztráty v rozpočtu. Jednako takovýchto automobilů se prodá pouze několik stovek kusů za rok. Druhako zkuste si objíždět zákazníky v malém levném autě, mimo ztráty času, protože to prostě nejede, budete úpět se zády. A nakonec za třetí, vyjmenoval automobilky, které velmi tvrdě limitují počty prodaných automobilů v jednotlivých zemích, takže na nich opravdu nemůže být být taková ztráta jak líčil pan Paroubek.

Kaviár a šampaňské? Myslím, a na našem prostředí to vidím stále častěji, že doba rychlozbohatlíků, kteří se chtěli mít dobře dnes a v nejmenším nemysleli na zítřek je pryč. Občas si kaviár a šampaňské mohou dovolit i zástupci střední vrstva, kterou vlády „sociální demokracie“ nejvíce decimovali, přestože ve většině států je tato vrstva hlavním tahounem ekonomiky. Zajímavé je, že střední vrstva na daňové reformě získává nejméně, přesto si je vědoma její potřebnosti a vítá ji.

A jak to, co jsem napsal souvisí s kuřáky? KSČ a ČSSD rádi vystupují jako ochránci chudých, pro které by bylo nejlépe, kdyby neexistovali bohatí a střední vrstva, ale abychom se měli všichni stejně. Pokud se podrobněji podíváte na to, kdo kouří jsou to Ti chudší a méně vzdělaní, střední a horní vrstvy jsou si vědomy, že kouření škodí jejich zdraví, jsou to spálené peníze a proto je mezi nimi podstatně méně kuřáků. Výběr daní se měl zvýšit o 15,— KČ na krabičku, ale zvedl se o „pouhých“ 7,— KČ na krabičku. Bohatí kouří dražší značky, kde část zvýšení ceny absorbuje výrobce ze svého zisku a procentuální nárůst není tak výrazný. Chudí kouří levné značky, kde se navýšení ceny projeví výrazněji.

Značka Původní cena Nová cena (podle pravidel ODS) Procentuální růst(ODS) Cena dle návrhu ČSSD Procentuální růst ČSSD
Viceroy 42,— KČ 49,— KČ 16,7% 56,— KČ 33,3%
Lucky Strike 63,— KČ 67,— KČ 6% 77,— KČ 22,2%

U značky Lucky Strike neberte tu cenu podle KSČSSD vážně, je to jen odhad, protože tam by část navýšení vstřebal do svých marží výrobce, týž, který vyrábí Viceroy, ale u těch levných nemá kam to navýšení vstřebat.

Pokud uvážíme, že kuřák levných cigaret vykouří denně jednu krabičku v ceně 40,— KČ, tj. mesíčně 1 200,— KČ, tak podle návrhu KSČSSD by dotyčný propálil 1 600,— KČ měsíčně, kdežto podle současné úpravy prokouří cca 1 400— KČ. A pak že KSČ a ČSSD chce pomoci chudým, naopak je odrbe ještě více.

Poznámka: Zajímalo by mě, kolik čtenářů nepochopí nadsázku a záměrnou demagogii tohoto příspěvku. Bohužel voliči KSČ a ČSSD na takovouto demagogii slyší velmi dobře.

Flattr this!

Pražský Výběr II v Teplicích

V rámci tradičního a každoročního slavnostního zahájení lázeňské sezony v Teplicích se konal koncert kapely „Pražský Výběr II“, jednalo se o předpremiéru jejich turné k desce „Vymlácený rockový palice“. Předskokanem měla být skupina Doktor PP, ale jejich vystoupení bylo údajně přesunuto za PVII, takže se dá pochybovat o větším počtu diváků, koneckonců většina z nich přišla na PVII. Skoro se nabízí otázka, jestli by na tom koncertě bylo takové množství lidí, kdyby se za vstup platilo a tento nebyl v ránci zahájení lázeňské sezony zdarma. Ano já bych tam 100% byl, když jsem byl ochoten před třemi lety jet na 3 jejich koncerty a jeden jsem dostal nádavkem navíc opět zde v Teplicích.

Na tomto koncertě v Teplicích se konal i křest jejich nového alba, jehož se mimo jiné účastnil Teplický primátor, senátor a předseda místní organizace ODS, pan Jaroslav Kubera.

Mám-li hodnotit nové album, tak to bude lehce neobjektivní kritika. Ano mám rád Pražský Výběr a to co předvedli na novém albu je vcelku jejich standard, byť legendární album „Straka v hrsti“ nepřekonali. Hudebníci odvedli své řemeslo postivě a byť jsem se po odchodu Michala Pavlíčka (kytara), jehož nahradil australan Glenn Proudfoot i Viléma Čoka (baskytara), nahrazeného Richardem Scheuflerem, bál veliké změny, tak na technickém provedení starých písniček to není znát, nová parta má stejnou, ne-li vetší, sílu a údernost, jako ta původní. Nové písničky jsou nové písničky a jsou trochu jiné, zvláště nový přírůstek v podobě zpěvačky je poznat.

Co se týče provedení koncertu, nelze jinak, než chválit. Dobře udělané pódium, dokonalé efekty a na konci menší laser show, prostě pastva pro oči. Pro mě byl překvapením nový baskytarista, který je však hodnocen mezi nejlepšími v ČR, když zahrál své basové sólo. Je s podivem, co dokázal vykouzlit na své basskytaře.

Prostě tento koncert nelze jinak, než velmi pochválit a pokud budete mít příležitost jít na Pražský Výběr II, doporučuji tuto příležitost využít, budete nadšeni, jako já.

Flattr this!

Odhláška

Následující text jsem dostal emailem, ale nezbývá, než souhlasit a tiše podepsat:
        Vážený státe,
rád bych věděl, kam mám zajít, abych se mohl úplně odhlásit ze státního penzijního systému. Mám na mysli podepsání nějakého prohlášení (reversu), že až budu starý, nebudu od státu požadovat žádný důchod a na oplátku teď nebudu na tento systém muset platit. Rozhodl jsem se totiž, že bude jistější, když si sám budu spořit ve fondech, založím si akciové portfolio a koupím si na hypotéku nějakou nemovitost, kterou pak v důchodu buď prodám, nebo pronajmu. Mám totiž obavu, že jinak teď budu platit vysoké daně a až mi bude 65, stát řekne „sorry, nejsou peníze na důchody – můžou za to předchozí vlády, to my ne. Jo a vy jste si vedle toho spořil do státem podporovaných penzijních fondů? Sorry, ale inflace produkovaná minulým vedením ČNB tyto úspory znehodnotila, nehledě k tomu, že vám ty úspory zdaníme sedmdesáti procenty, aby bylo na důchody pro ty, kteří si nespořili. Jak by k tomu ti chudáci přišli, že…“ a hlavně vůbec nevím, zda se těch 65 k odchodu do důchodu dožiji.
Zároveň bych chtěl úplně přestat platit sociální pojištění, protože si myslím, že v mém oboru je riziko nezaměstnanosti relativně malé. Platit si toto pojištění má smysl přeci pouze pro ty, kteří mají reálný důvod se nezaměstnanosti obávat, ne? Kdyby mi patřila Petřínská rozhledna, asi bych si ji také nepojišťoval proti povodni… A nebo bych se možná i proti nezaměstnanosti pojistil, ale rád bych si sjednal individuální podmínky v nějaké komerční pojišťovně, protože mám pocit, že rozumnější (pro obě strany) je odvíjet výši pojistného od míry rizika a ne od výše příjmů.
Také bych se rád zdravotně pojistil u nějaké komerční pojišťovny, opět podle míry mé zdravotní rizikovosti (sportuji, nekouřím, nepiji, nedýchám uhelný prach v dole, nebrousím sklo, nepracuji s trhavinami) a ne podle výše mého příjmu.
Také bych někde rád podepsal papír, že na smrt mé matky přísahám, že v životě nepoužiji služeb Českých drah, aby mi mohla být refundována část daní, která do ČD teče. Také si myslím, že už stát za mé základní a střední vzdělání dostal ode mne daní dost.. Zas tak dobré ty školy nebyly! Vysokou školu svých dětí platím sám, takže na školství bych již platit rád přestal. Nepřijde mi zrovna moc rozumné ani spravedlivé platit školu dětem sám a ještě ji platit někomu jinému, jenom proto, že se u nás stát neobtěžoval zřídit studijní obor, který zrovna moje děti potřebují studovat. Na druhou stranu stát umožnil obrovské skupině lidí vystudovat střední i vysoké školy a absolventi těchto škol ve vystudovaném oboru vůbec nenastoupili. Často zastávají pozice ve funkcích, kdy je jejich vzdělání nadhodnocené a nebo zcela mimo obor.
Také by mne zajímalo, jak se vyreklamovat z pravomoci Ministerstva pro místní rozvoj.. Přijde mi totiž poněkud nespravedlivé, že sousední státní činžák, kde žijí vyvolení v údajně „sociálních bytech“, za poloviční náklady, než jaké platíme my přes ulici v družstevním domě, je nákladně rekonstruován také z mých daní. Když si budeme chtít opravit náš družstevní dům, budeme si to muset zaplatit ze svého, ale ty daně, které platíme i na
rekonstrukci sousedního státního domu, nám už nikdo nevrátí. Přitom v tom státním domě zcela jistě nebydlí sociálně potřební občané, nejhorší auto, co před ním parkuje je Octavia.
Také bych se chtěl zeptat, kde se na naší radnici odhlásit od služeb městské policie. Ona totiž naši čtvrť navštíví jen občas a to výhradně z důvodu montáže botiček na auta, která opět díky městskému rozhodnutí nemají kde jinde parkovat. Bohužel již tato městská policie nijak nebrání pravidelnému vykrádáni aut či sklepů, vandalismu a rušení nočního klidu. Když jsem na toto městské policisty upozornil, doporučili mi, abychom si zřídili „domobranu“ po vzoru některých sídlišť v jiných městech, nebo abychom si najali hlídače (ta drzost!). To druhé bych velice rád udělal – spočetl jsem si, že kdyby se náš blok pěti domů složil na nočního hlídače, vyšlo by to na cca 200,- Kč na jednu domácnost. Věřím, že o té doby by krádeže ustaly. Jen nevím, jak odhlásit a neplatit služby městské policie, kterou bychom pak nepotřebovali. Zároveň již dlouho zjišťuji, kde je možné se odhlásit od služeb Policie ČR, která se mi již delší dobu jeví jako zcela zbytečná. Podle informací z internetu, tisku a všech televizí usuzuji, že 30 % všech vyšetřovaných případů souvisí s případy, které zavinili a nebo spoluspáchali přímo policisté, dalších 30 % zavinili naši politici, rodinní příslušníci politiků a přátelé našich politiků (zde policisté nic nevyšetřují a pokud náhodou i vyšetří, tak ve finále odloží) a dalších 40 % trestních činů spáchali recidivisté a barevné menšiny. Pokud z této skupiny je náhodou něco vyšetřeno, u soudu jsou recidivisté potrestáni jen minimálními tresty (nelze je zavřít, protože věznice již nyní jsou přeplněné) a cikáni jsou většinou propuštěni bez trestu s tím odůvodněním, že jsou již dostatečně od narození potrestání svojí přičmoudlou barvou kůže. Proto bych se chtěl zeptat, vzhledem k tomu, že prý žijeme ve svobodném státě, na jaký úřad mám zajít, abych si mohl zaškrtat, které služby od státu chci a které ne. Je přeci nesmysl platit něco, co nepoptávám, ne?
Myslím, že bych s chutí odhlásil i služby Statistického úřadu, Výzkumného ústavu pedagogického, Školských úřadů, Ústavu státu a práva, Úřadu pro státní informační systém, Energetického regulační úřadu, Telekomunikační úřadu, Národní bezpečnostní úřadu, Grantové agentury, Úřadu pro ochranu osobních údajů, 73 Úřadů pro zastupování státu ve věcech majetkových a několika desítek naprosto zbytečných dalších.
Také by bylo dobré, kdyby bylo možné nějak určit cenu jednotlivých služeb, které nám stát poskytuje. Proto je ale zapotřebí, aby tyto služby byly nabízeny na tržním principu a v prostředí konkurence. Když si totiž jdu koupit housku za 5,-Kč, jasně tím demonstruji, že ta houska pro mne má větší cenu, než mých 5,-Kč, resp. že houska je pro mne to nejlepší, co si za těch 5,-Kč mohu koupit. Také koupí té konkrétní housky demonstruji, že právě tato houska od tohoto konkrétního pekaře je to, co preferuji. Každý den tak vlastně svými peněženkami hlasujeme, co je pro nás důležitější a vhodnější.
Se státními službami to tak není. Neznáme jejich cenu. Nevíme, zdali by je konkurence nenabídla levněji a kvalitněji. A hlavně nemáme možnost se rozhodnout, zda-li o ty služby za daných podmínek stojíme. Můžeme odmítnout státní vzdělání a zaplatit si soukromou školu, ale povinnosti platit na státní školství nás to nezbaví. Obdobně musím platit za možnost příjmu ČTv a Čro, i když je vůbec nesleduji, ze svých daní přispívám na Telekomunikační úřad, který podporuje navyšování cen Telefonicou O2, nebo si platím např. Energetický regulační úřad, který odsouhlasil další zdražování elektrického proudu, tak že ČEZ má zcela astronomické zisky, tak že raději nakupuje elektrárny v Rumunsku či Bulharsku, tak aby nemusel zlevnit elektrický proud v Česku.
A tak je to se všemi státními službami – buď si jejich poskytování stát monopolizuje úplně, takže vůbec nemáme volbu, nebo na výběr máme, ale přesto pak musíme platit i tu státní službu, kterou jsme ale nahradili placenou službou od konkurence. Například nechápu, proč v každém bývalém okresním městě musí být OSSZ, VZP a další zdravotní pojišťovny se svým aparátem pro výběr a kontrolu pojistného, když se výpočet pro odvod pojistného provádí u zaměstnavatele ze stejného mzdového základu. Vybrané peníze jsou z příjmových účtů (OSSZ a ZP) stejně převedeny do jednoho měšce, ze kterého se provádějí následné výplaty do sociálních a zdravotních položek. Dále bych chtěl být seznámen s cikánem, kterého živím ze svých daní a dalších plateb. Zcela zločinecký se mi zdá systém, kdy si musíme vydržovat armádu půl milionu nepracujících cikánů, cikánek a cikáňat, když naopak v ČR musíme zaměstnávat legálně, pololegálně a na černo, více než 400 tisíc cizinců. Vydržování cikánů nás stojí při velice zjednodušeném výpočtu minimálně 20 miliard ročně.
Bylo by dobré, kdyby antimonopolní úřad přinutil stát vzdát se svých monopolů (na sociální pojištění, na emisi peněz, na rozhodování sporů, na zajišťování pořádku, atd…). Také by ten antimonopolní úřad měl postihnout sám sebe za monopolizaci práva na rozhodování antimonopolních kauz. Problém asi bude v tom, že instituce, které by nás měly i před státem chránit (od Antimonopolního úřadu až po Ústavní soud) jsou vlastně jeho součástí..
A tak bych byl rád, kdybyste mi poradili, jak mám zajistit svoji svobodu, jak přestat být nevolníkem, jak platit pouze za to, co poptávám, jak sám rozhodovat o svém životě a majetku.
        Děkuji, s úctou Váš Občan + dalších   226  souhlasících.

Flattr this!

Zlaté dno

Obecně vzato filmy s Vlastou Burianem moc nemusím, drtivá většina z toho jsou prvoplánové komedie s jiným humorem, než-li preferuji já. Je jen několik výjimek, kde mi plně vyhovuje. Jednou z nich je půvabná česká pohádka „Byl jednou jeden král“, kde zdatně sekunduje Janu Werichovi a druhým takovýmto filmem je „Zlaté dno“. Film není komedií, jak by řada lidí čekala, tedy alespoň ne prvoplánovou, byť se komická místa najdou, ale rozumné diváky může přinutit k zamyšlení.

Děj filmu: V jednom malém městě, Černošíně, má Cyril Putička (Vlasta Burian) malý papírnický krámek. Děti jsou v Praze, jeho synové (Antonín Streit, Raoul Schránil) podnikají ve stavebnictví a dcera (Věra Ferbasová) se má vdávat. Děti jej přesvědčí, především dcera, aby obchod prodal a přestěhoval se do připraveného bytu v Praze, kde mu dávají hromady peněz na živobytí. Přestože mu děti slibovali, že je denně uvidí, nemají na něj čas a Putička propadá depresím a nudě. Vyjede  do Černošína, aby navštívil svého starého přítele hokynáře Neškudlu (Jaroslav Marvan) a při té příležitosti se pokusí koupit zpět svůj původní obchod.Neuspěje a po návratu zpět do Prahy získá místo příručího v papírnictví mladé vdovy Jarmily Valentové (Zita Kabátová). Rozejde se dětmi, kterým se nelíbí, že otec pracuje jako příručí v obchodě a postupně papírnictví pozvedne. S majitelkou se vezmou a svůj obchod, teď již velmi prosperující a s pobočkou, vedou velmi dobře. Synové však zkrachují a dcera je rozvedena, ne vlastní vinou. Na konci filmu dojde k usmíření dětí se papírníkem Putičkou, který jim přislíbí možnost začít znovu.

Ke konci filmu je moudro, které by si měl pamatovat každý, kdo už v životě někdy zkrachoval. „To se přece stává, že se člověk dře, plahočí a lopotí. A když se dílo pomalu daří, přijde neúspěch a je zle. Na chvíli to s člověkem zatřese. Ale jen na chvíli, vždyť mu přeci Pán Bůh nechal ruce a hlavu, aby se vzchopil a rval se dál se životem.“ Tato moudrá slova mi 100% připomínají jiný citát Konfucia, „Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy neupadneme, ale v tom že pokaždé vstaneme.“

Pokud si zhruba pamatuji, tento film za vlády rudých zrůd nevysílali v televizi, protože ukazoval, že pracovitost a podnikavost vede na vrchol a za socialistického režimu bylo nepřípustné být úspěšný. Každá vyjímečnost se trestala.

Já jsem jej viděl několikrát na různých televizních stanicích a velmi mě potěšilo, že vyšel na DVD a je zařazen mezi klenoty českého filmu. Pokud vám není líto těch několika korun, kupte si jej, třeba na Vltavě. Opravdu doporučuji!

Flattr this!

Tux 500

Blíží se termín legendárního okruhového závodu 500 mil Indianapolis, jehož se účastnil i český automobilový závodník Tomáš Enge. Závod, který je právem řazen mezi 3 vrcholy automobilových okruhových závodů, mezi něž se počítají i Velká cena Monaka Formule 1 a 24 hodin Le Mans.

Tento závod je velikou příležitostí propagovat Linux, kvůli čemuž vznikl projekt Tux 500, jehož iniciátoři si dali za úkol posbírat od příznivců Linuxu sponzorský příspěvek, který umožní umístění reklamy na monopost Stephana Gregoireho z teamu Chastain Motorsports. Podle toho, kolik příznivci Linuxu a motorsportu investují peněz, bude zakoupena patřičná reklamní plocha, tj. od minireklamy na zpětných zrcátkách až po bočnice monopostu (a v tom případě by team startoval jako „Team Linux“. I na ta nejmenší loga chybí ještě nemálo peněz, takže se chopme příležitosti a zapropagujme Linux.

Odkazy:

Flattr this!

Něco k zakousnutí?

Přijdou manželé do čínské restaurace a objednávají si u servírky jídlo.
On: „Mohla byste nám něco doporučit?“
Servírka: „Mame tadý kočičí tlapičký, psi jatylká, opičí ocaský, potkaná na česneků…“
Ona: chytne se rukou za čelo a vykřikne „Ježkovy voči..!“
Servírka: „Felmi doplá volbá, felmi doplá volbá…“

Flattr this!

Rachota – time tracker v Javě

Pokud pracujete na více projektech současně,ačkoliv víte, že to není nejoptimálnější pro efektivitu, které jsou menší a nedovolíte si předem odhadnout celkový čas na dokončení projektu, od kterého by se odvíjela cena, je zapotřebí nějak měřit čas strávený prací na projektu. Tedy potřebné, můžete odhadovat, ale je vhodnější mít čas exaktně změřený.

Rachota 1Pro takováto měření existují nativní programy snad pro všechny myslitelné systémy, v nedávné době jsem používal GnoTime v systémech, ve kterých pracuji nejčastěji, tj. v Linuxu a BSD. Pro MS Windows jsem našel podobný nástroj (AllNetic Working Time Tracker), ale nedařilo se mi úspěšně synchronizovat data mezi oběma programy. Proto jsem hledal program, který by fungoval ve všech operačních systémech, tj. bylo potřebné aby byl psaný v Pythonu/Perlu (či jiném scriptovacím jazyce), nebo fungoval na Java platformě a už jsem byl nakloněn tomu, že si takovýto program napíši sám. Program Rachota jsem našel v podstatě náhodou, když jsem psal svůj pravidelný ranní příděl zpráviček pro portál Linuxsoft.cz, když jsem si přečetl recenzi na portále Linux.com.

Program potřebuje k běhu prostředí java minimálně ve verzi 1.4, má dostupnou lokalizaci pro řadu jazyků a, což potěší našince, je české provenience. Jediné mínus bych viděl, že jsem při zevrubné prohlídce webu nenašel způsob, jak autora programu alespoň trochu odměnit a ocenit. GUI je navržené velmi intuitivně a pro zákazníky můžete vyexportovat velmi podrobné reporty. Pak je vše již jen o vlastní kázni v přepínání jednotlivých projektů, na nichž pracujete. Díky jeho malé velikosti jej mám, pohodlně, na flash klíčence.

V prostředí MS Windows funguje spouštění programu naprosto intuitivně a průhledně. V Linuxa (a FreeBSD) jsem si musel napsat jednoduchý bashový scriptík, protože nemám nastavené české locales v systému, kterým program Rachota spouštím. Zatím jsem to neřešil do důsledku, ale napřed musím přejít do adresáře, kde jej mám nainstalovaný a teprve posléze jej mohu scriptíkem spustit. Scriptík pro spouštění je velmi jednoduchý:

#! /usr/bin/env bash
java -Duser.language=cs -Duser.country=CS -jar rachota_21.jar

 

S programem jsem nadmíru spokojen a reporty, které pomocí něj získávám jsou přehledné pro všechny zákazníky. Pokud bude více času a najdu něco, co o tomto programu napsat více, tak recenze se objeví na portále Linuxsoft.cz.

Rachota Report

Flattr this!

Orlík – Bílá liga

Nic ve zlim proti turistům
když se sem chtěj podívat
jenže není možný tady žít a taky pracovat
co to bylo za ránu,
kdo nám to sem z palmy spad
černý oči, černý tělo to není můj kamarád.

Bílá liga, bílá síla
bílá liga, bílá síla
bílá liga je bílá bílá
vyčisti si boty, přijde tvoje síla
bílá síla mě zaslepila, černou duši mi
vybělila.

Morálku maj jinou
vychování taky
jak my nikdy nebudou
nevěř na zázraky
a za křivý slovo to tě nožem pobodaj
tak proč nám sem zabijáky posílaj.

Bílá liga, bílá síla
bílá liga, bílá síla
bílá liga je bílá bílá
vyčisti si boty, přijde tvoje síla
bílá síla mě zaslepila, černou duši mi
vybělila.

Morálku maj jinou
vychování taky
jak my nikdy nebudou
nevěř na zázraky
a za křivý slovo to tě nožem pobodaj
tak proč nám sem zabijáky posílaj.

Bílá liga, bílá síla
bílá liga, bílá síla
bílá liga je bílá bílá
vyčisti si boty, přijde tvoje síla
bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila.

Mno tak zase nějako moc poslouchám Orlíky. A líbí se mi, s některými texty nezbývá, než i po letech souhlasit . Možná vypadám, jako rasista, ale hmm, ne vždy je to pravda.
Omlouvám se za neautorizované přetištění textu je ze stránek www.diskografie.cz.

Flattr this!

SQLite

SQLite je nesporně velmi zajímavým kusem software. Jde o velmi jednoduché a přesto dokonale efektivní řešení databáze. Pro některé uživatele/programátory se nejedná o plnohodné řešení databáze, nicméně, pokud si najdete (třeba na wikipedii) definici databáze, tak zjistíte, že ji SQLite bezezbytku splňuje.

SQLite je databáze, která je primárně beztypová, tj. můžete databázi nadefinovat jak chcete a potřebujete a data můžete uložit naprosto bez ladu a skladu :-D, což ale není zcela rozumný nápad. Tabulky můžete definovat buď jen beztypovým vyjmenováním sloupců, nebo jim udáte i typy. Udáním typů pro jednotlivé sloupce jen udáte prioritu, jak si je má databáze uložit, pokud se jí to nepodaří, bude hodnota uložena jako text. Všiml jsem si, že třeba Borlandí prostředí, pokud se nenatypují sloupce nemá moc příjemné vybírání dat z jednotlivých buněk.

SQLite je, aktuálně, v řadě 3 a jestli nemáte důvody používat starší řadu, například díky tomu, že je zaembedována do PHP5 (od verze 5.1 už není, ale je jako externí modul), použijte ji. Jednako tato aktuální řada pracuje podstatně lépe s Unicode/UTF-8 a je optimalizovanější v nárocích na diskový prostor.

Protože mě plně vyhovuje práce z příkazového zdroje, neprozradím vám mnoho z použití gui nástrojů, nicméně v prostředí MS Windows mě velmi zaujal …. Databázi vytvoříte jednoduše použitím příkazu:

sqlite3 ~/sqlite/prvni.sq3
# pokud potrebujete pouzivat SQLite rady 2
sqlite ~/sqlite/prvni.sq2

Sqlite3, eventuálně sqlite pro verzi 2.x, je cli administrační nástroj. Předchozím příkazem vytvoříte v podadresáři sqlite/ soubor prvni.sq3, do nějž postupně nadefinujete tabulky a kde budou uložená data. Na koncovce nezáleží, ale pokud používáte některý gui nástrojů pro správu, je rozumné používat stejnou koncovku, kterou si naasociujete na oblíbený administrační program. Pokud již databáze existuje, tak výše uvedeným příkazem databázi pouze otevřete, stejně je tomu, například, v PHP5.

Pokud máte databázi otevřenu, můžete vytvořit tabulky, triggery, pohledy, triggery a uložené dotazy. Můžete manipulovat s daty.

Překvapivě je SQLite velmi rychlá databáze, pokud zkusíte porovnání s MySQL, FirebirdSQL, či PostgreSQL, budete velmi příjemně překvapeni. Já sám tuto databázi nasazuji do míst, kde je téměř jisté, že nebudu moci mít spuštěný plnohodnotný databázový server. V současné době jím nahrazuji poměrně nepříjemné, nestabilní a pomalé řešení, kdy můj předchůdce ve vývoji jednoho software ukládal data z Borlandích paměťových tabulek do XML souborů. Znamená to sice poměrně rozsáhlé přepisování aplikace, nicméně výsledky jsou velmi pozitivní.

Pokud hledáte vhodnou databázi, nejen pro malé projekty, doporučuji zaměřit pozornost na SQLite. Jediným limitem v množství uložených dat je omezení souborového systému, kde databáze běží. Pochopitelně se jedná o multiversion databázi a je třeba občas ji vyčistit od neplatných záznamů.

Flattr this!