ANO pro radar na Brdech

V tomto státě si připadám, jako v Absurdistánu. Pan Ing. Jiří Paroubek opět odmítl souhlasit s výstavbou Amerického radaru v ČR. Pan Paroubek je sice předsedou největší opoziční strany v ČR, ale jeho konání ve mě vzbuzuje dojem, že si snaží něco dokázat, že vše co dělá patří k jeho konfrontačnímu stylu. Dokonce jsem přesvědčen, že ČSSD by s radarem souhlasila, kdyby byla vládní stranou.

Občas se téměř stydím, že jsem řazen k Čechům, já sám se považuji za Čecho—Slováka. Jsme národ, který nedokáže přijmout odpovědnost sám za sebe, natož se smysluplně zapojit do komplexního obraného systému. Jen čekáme, že nás bude pořád někdo chránit a div ne „vodit za ručičku“.

Naštěstí běžní lidé nemohou rozhodovat o účasti našich vojáků v zahraničních misích a pokud si dohledáte ohlasy, mají české jednotky chemiků, polní nemocnice i čeští vojenští policisté v těchto misích kredit nejvyšší možné kvality Alespoň na něco můžeme být hrdi.

Pan Paroubek je prostý populista, který se snaží za každou cenu vést konfrontační politiku. Jeho gesta a výroky mu přinášejí popularitu, protože běžný člověk si pomyslí „Ten Paroubek je sekáč, ten to všem nandá“. Pak přislíbí lidem vyšší sociální dávky a nižší daně, bez ohledu na potenciální důsledky zítra i pozítří a to se líbí většině lidí, která se o sebe neumí postarat, jen se vyhýbá práci a žije na sociálních dávkách.

Především, budete-li pozorně sledovat chování pana Paroubka, chová se tak, jak velí průzkumy veřejného mínění. Vyjde-li v průzkumech veřejného mínění, že si lidé přejí omezení výroby piva, pan Paroubek bude prosazovat kvóty pro maximální výrobu piva v jednotlivých pivovarech a vyjde-li v průzkumu strach z Dihydrogen Monoxidu, bude prosazovat co nejvyšší zdanění vody a její odstranění.

Pozn.:Možná tato gesta a snaha o ukázání vlastní síly jsou jen důsledkem kampaně, kterou začal Jiří Paroubek vést za své znovuzvolení předsedou ČSSD. Prý po něm jdou.

Ještě jednou opakuji, „ANO, jsem pro umístění radarové základny v ČR!“. Hygienické normy neporuší, jsme součástí NATO, nemůžeme jen čerpat, ale musíme i přispívat. Referendum je nesmysl v otázkách bezpečnosti.

Stát jako Akciová Společnost?

Na zpravodajských stránkách Virtually jsem četl jednu krásnou úvahu „Daň z deficitu“ autora Michaela Hajdovského Potapoviče. (Než budete pokračovat ve čtení mého příspěvku, doporučuji přečíst si odkazovaný článek) V podstatě s ním souhlasím, ale mám několik námitek:

  1. Podle jakého klíče by se rozdělovala ztráta? Rovnoměrně na každého člověka, při ztrátě jen mezi pracující? To by zase sociálně slabší skupiny nadávali, že zaplatí všechno a bohatý člověk si ničeho nevšimne. Nebo by se procentuální výše odvíjela podle příjmů? Jenže v tom případě by dluhy platili především ti s vyššími příjmy, kteří čerpají méně sociálních výhod, než ti, kvůli kterým takovéto zadlužení vzniká.
  2. A rozdělování zisku by bylo ještě zajímavější. Při rovnoměrném rozdělení by sociálně slabší dostali darem to, co tam dali lidé s vyššími příjmy. Při rozdělování podle příjmů by se sociálně slabší bouřili, že stát podporuje jen ty bohatší na jejich úkor.

Dá se namítnout, že má-li akciovka rozumné vedení, nerozdělí všechen zisk, ale jen část. Zbytek si nechá na rozvoj této akciovky, případně na splácení dluhů z předchozích období.

„Představenstvo ČR a. s.“ musí vyvážit příjmy a výdaje tak, aby několik let převládli příjmy, splatili se veškeré státní dluhy a teprve poté lze hospodařit do nuly. Pokud se ubere určité procento státních výdajů, tak se to opět nebude líbit sociálně slabším a nepracujícím, protože největší část státních výdajů tvoří nejrůznější sociální dávky.

Musíme se probudit, stát není dojná kráva, která nemůže nikdy zkrachovat, musíme se mít nějakou dobu trochu hůře. Problém je, že to trochu hůře spíše ustojí ti, kteří jsou z nižších příjmových skupin. Tyto potřebné změny by se měly stejnou měrou dotknout všech, ne podle příjmů, jak s oblibou navrhuje KSČSSD. Tzv. „milionářská daň“ nic neřeší, naopak i Švédsko od ní upouští, spíše snadno vyžene firmy a podnikatele ze státu pryč, takže naplnění státní kasy zůstane na těch chudších.

I stát může zkrachovat, což před pár lety dokázala Argentina. Není rozumné žít dnes, ale je třeba myslet i do budoucna, proto bychom měli všichni pochopit a všichni přijmout snížení současného životního standardu kvůli srovnání výhledů do budoucna. Jak jsme se ale přesvědčili v několikátých volbách, lepší je populismus, dneska se mít dobře a že pozítří stát zkrachuje nás nezajímá.

Intel investuje do vmWare

Virtualizace hýbe světem a výrobci počítačových procesorů chtějí utrhnout svůj díl koláče na tomto zajímavém trhu. Procesory obou hlavních výrobců AMD/ATI i Intelu údajně virtualizaci podporují. S nástupem vícejádrových procesorů je virtualizace podstatně lépe využitelná, než v případě jednojádrových procesorů. Pokud má uživatel v počítači dostatek paměti, nemá nejmenší důvod, proč používat dual‐boot místo nasazení méně používaného OS do virtuálního stroje, jedinou výjimkou budou hráči her, kterým provoz MS Windows ve virtuálním stroji nepřinese kýžený efekt.

Vedení společnosti Intel se rozhodlo investovat do virtualizace a kupuje akcie vmWare, které připravuje IPO, v hodnotě 218.5 mil. US$. Někteří uživatelé si oddychli, že Intel bude mít vliv na divizi B, která není tak významná. VMware je plně komerční, byť s volnými variantami, uzavřené řešení virtualizace.

Podle mého názoru nebude znamenat vliv Intelu nebezpečí pro uživatele. Intel jse společnost, která je velmi otevřena a nakloněna svobodnému software, stačí se podívat jen na ovladače pro jejich grafické chipy (mají otevřené zdrojové kódy). A i kdyby si někteří „nemohli“ dovolit řešení vmWare, je vícero zajímavých a vyzkoušených produktů pro virtualizaci, třeba VirtualBox, nebo Xen.

Podobně, jako v případě investice AMD/ATI do společnosti Transmeta, o níž jsem psal 9. července 2007, vnímám tuto investici velmi pozitivně. Těžit z ní budou především koncoví uživatelé i když nejspíše ne ti domácí.

AMD investuje do Transmety

Kolik z nás si vzpomene na společnost Transmeta, která přišla s konceptem velmi úsporných procesorů. Jejich procesory byly tak úsporné, že mobilní verze čipů od AMD a Intelu jsou vedle nich velmi nenažraní otesánci a jediná firma, která se jim příblížila je VIA. Bohužel tyto procesory trpěli nedostatkem výkonu, byť v laptopech byly na běžnou práci dostačující, a nezájmem odběratelů (Kolik jste viděli laptopů s procesory Transmeta Crusoe?). Zajímavostí je, že jistou dobu byl v této firmě zaměstnán i Linus Torvalds (home), otec Linuxového jádra.

Transmeta neuspěla a poslední roky se táhnou ve znaku ztrát. Firma přestala s vlastní výrobou procesorů, místo čehož se věnuje vývoji a následnému prodeji ip svých technologií.

Naproti tomu AMD je obří společností, která také vykazuje ztráty, jenž nedávno koupila firmu ATI (producent grafických chipů a chipsetů pro PC). Ztráty jsou ale spíše průvodním přechodným jevem díky slučování dvou společností. Současný stav je takový, že AMD spíše nestíhá výrobu procesorů v dostatečném množstí, čehož využívá Intel, který tím získává větší převahu na trhu. Pro mě, coby laického uživatele, nehrajícího hry, jsou obě platformy srovnatelné.

AMD/ATI investuje do Transmety 7,5 mil. US$, na oplátku získá přístup k technologiím Transmety a spolupráci při vývoji nových procesorů, které budou při vysokém výkonu úspornější. Některé z těchto technologií by měly již v procesorech AMD a Intel být, u AMD například sběrnice Hypertransport, Intel prý používá řadu technologií Transmety nelegálně a soudí se o ně.

Investice do Transmety je jen kapkou v moři peněz, které AMD/ATI protékají, ale pro Transmetu se jedná o nemalý kapitál, který může firmě významně pomoci. Jestli se objeví některé z technologií v nových procesorech AMD, bude to jen dobře pro zákazníky a pro naše životní prostředí, nehledě k peněženkám uživatelů počítačů.

Od XFce/Gnome ke KDE a časem možná jinam (zpět)?

Po dobu cca 10 let jsem uživatelem operačního systému GNU/Linux, mé nadšení pro svobodné systémy jsem sepsal i na jedné informační stránce (ne blogspotu) tohoto deníku. Začínal jsem na Slackware, dodnes vzpomínám na stahování téměř 30 instalačních disket přes modem s rychlostí 14.4 kbit/s, ale při špatném přístupu k internetu v roce 1997 a z toho plynoucímu nedostatku informací to byla velmi obtížná volba. V roce 1998 vyšel ve vydavatelství Computer Press Red Hat Linux 5.1 a s upgrady jsem na RH zůstal až do roku 2001, tj. do verze 7.0. V roce 2001 se mi povedlo získat Mandrake Linux 8.0, na němž jsem setrval až do verze Mandriva Linux 2005 (což byla v podstatě testovací verze). Distribuci jsem měnil, protože jsem byl z této verze značně roztrpčen a přešel jsem na Ubuntu, na Mandriva Linux jsem však zcela nezanevřel a pravidelně se s ním setkávám, když jej recenzuji pro můj domovský portál LinuxSoft.cz a nově pro Živě.cz, poslední verze jsou opravdu velmi povedené.

Co se týče desktopu, nejsem konzervativně vázán na jediný desktop. Zpočátku jsem používal KDE, ale ve verzi 2.0 se stalo příliš náročné na možnosti mého počítače, takže jsem jej vyměnil za, vskutku minimalistický Window Maker. Později jsem objevil XFce, v té době ve verzi 3.x, které se mi velmi zalíbilo. To bylo ještě na Mandrake Linuxu. S přechodem na Ubuntu (předtím byla posílena RAM počítače) jsem používal na desktopu Gnome, ale na slabém laptopu, kterým jsem v té době disponoval, jsem setrval u XFce. Poslední dobou si nemohu stěžovat na slabý hardware, hry nehraji, tudíž 1.4GHz Celeron v laptopu je dostatečný, jsem se vrátil na jistou dobu ke Gnome.

Jak už to ale bývá. Pro svůj portál píšu seriál o softwarových novinkách a to mimo jiné obnáší častou instalaci software ze zdrojových kódů, čímž se po několika měsících stane systém špatně použitelný a nestabilní, nehledě k tomu, že mi přestávaly fungovat i velmi důležité servery pro vývoj (PostgreSQL). Rozhodl jsem se pro přeinstalování systému a protože jsem líný na ruční instalaci i nastavování všeho, jako bonus vcelku znám Ubuntu, logickou volbou byla některá z distribucí rodiny Ubuntu.

Tou volbou je Kubuntu 7.04 „Feisty Fawn“, které nabízí jednu z posledních verzí KDE 3.5.6. Proč jsem nezůstal u Gnome/XFce? Protože chci poznat i něco jiného. Poslední měsíce čtu dost chvály na pokroky a odladěnost KDE, které je podstatně méně náročné, než v počátečních verzích 3. řady, nehledě k vynikající funkčnosti.

Musím uznat, že KDE je v současnosti opravdu povedeným desktopem. Na začátku jsem si užil menší martýrium vypínání všech zbytečných efektů (zvolil bych výchozí nastavení obráceně, vše zbytečné povypínat a kdo chce ať si ty nesmysle zapne) a nastavení všech mnou používaných programů, což obnášelo obnovení kanálů v RSS čtečce, nastavení mua (jenž jsem vyměnil z Claws-Mailu na KMail) a nakonec ještě nastavení vývojového prostředí pro web.

Zatím jsem docela spokojen, byť KDE nemám zvládnuté jako XFce a Gnome. Má spousty nastavení, která jsou podle mě vcelku zbytečná a začínajícím uživatelům mohou pořádně zamotat hlavu, ale jeví se mi velmi rychlé a méně náročné na systém, než je současná verze Gnome. Pár týdnů budu používat Ubuntu s KDE a pak se rozhodnu, jestli u něj zůstanu, nebo se vrátím ke Gnome.

Prokletí jménem FirebirdSQL a .NET

Již delší dobou se potýkám s databází FirebirdSQL ve spojení s platformou .NET (někteří programátoři se ošklíbnou, ale konkrétně VisualBasic.NET). Ani jedna z jmenovaných komponent není špatná, ale jako celek to občas velmi hodně bolí.

FirebirdSQL je vynikající nástroj, de-fakto nástupce Interbase od Borlandu, a jak jsem četl v učebnici Pavla Císaře, je to nejlépe ukrytý poklad Borlandu. Rychlá a malá databáze s obrovskými možnostmi, která v pohodě běží na MS Woknouz, *BSD i GNU/Linuxu(teda pod Linuxem bylo na jakémkoliv jiném hardware než i386/x86-64 zprovoznění naprosto netriviální operací). Líbí se mi existence klasického serveru (ve dvou architekturách classic server a superserver) a malé vestavné, avšak naprosto plně funkční, vestavné verze.

Doplnění (25. 9. 2007): Zapomeňte, že program se embeded verzí dáte na síťový disk. Embedded FbSQL knihovna se pokusí připojit na plný server, přemýšlí za Vás a pokud tam ten server nainstalovaný není, máte smůlu. Jsem si vědom možnosti poškození dat, ale pro testování bych problém neviděl, připojoval by se jediný člověk, jen mi vadí, že FirebirdSQL přemýšlí za mě.

No FirebirdSQL se mi líbí, je fantasticky rychlý (ve srovnání s mým oblíbeným PostgreSQL) a na rozdíl od jakoby databáze MySQL jde o plnohodnostný nástroj, který umí transakce, stored procedury triggery (vím, že MySQL to umí také, ale jak :-(). Jsem z těch, co PostgreSQL popisují slovy „open source Oracle“, ale pro vlastnosti a schopnosti FirebirdSQL rozumné přirovnání nemám.

Nejsem zastánce Microsoftu, ale jejich koncept .NETu považuji za dost povedený, až na to, že z proklamované multiplatformnosti je multiplatformnost pouze mezi několika verzemi MS Windows, autoři projektu Mono se sice snaží, ale, bohužel, MS jim tu práci docela znesnadňuje. Bytecode, který získáte po překladu programů nad .NETem je mnohem čistší, než ten, který vznikne po překladu pro JVM. Mimochodem, VisualStudio.NET je excelentní nástroj, ale i na něm jsem našel mouchy. Na straně druhé je ještě stále vidět relativní mládí této platformy, což je vidět na zatím relativní chudobě informací na fórech.

Přiznávám, že Java mi přijde mnohem vyzrálejší a profesionálněji pojatá, než-li je tomu u .NET (mládí platformy je mimo jiné vidět i na rychlém vydávání nových verzí, které přidávají další a další vlastnosti). Java ve spojení s databázovým serverem PostgreSQL by byla excelentní kombinace. MŇAM!

Proč to celé píšu? U firmy C.A.C spol. s r. o., pro níž pracuji (přiznávám že velmi rád), dělám na platformě .NET ve spojení s FirebirdSQL. Oba nástroje jsou fajn, ale…

  • Pro FirebirdSQL existuje jedna špičková učebnice, ale tím jaksi informační zdroje končí. Navíc je tato učebnice psána v době FirebirdSQL 1.0 a nepokrývá dnešní možnosti, hlavně v oblasti stored procedur.
  • FirebirdSQL nefunguje v Embedded verzi na sdíleném síťovém disku. Ale opravdu to nefunguje.
  • Přinutit VisualStudio.NET korektně spolupracovat se Subversionem (nástroj pro správu verzí software) není moc pěkný úkol. No zrovna v tomto případě zlaté Delphi, protože ty s klientem TortoiseSVN spolupracují nádherně.
  • Zatím jsem nenašel příjemná rozšíření, jako JediVCL (pro Borlandí produkty), jenž by mi tak citelně vylepšili práci. Podobná rozšíření znám i pro své oblíbené prostředí NetBeans, ale připadá mi, že to pro VisualStudio.NET je v ilegalitě.

Když vezmu pro a proti, ano dělám se zajímavou architekturou a dokážu dotáhnout software do konce, co mě štve je tápání po střípcích informací, které neuvěřitelně zdržuje. Připadám si jako pitomec, jenž pořád dělá miniprojektíky a maže je, protože potřebuje přijít na to, jak co funguje. Jeden příklad za všechny: combobox, ve kterém mám programově předdefinované hodnoty a zároveň má další hodnoty navázány z databáze.

Ohrožení kuřáci!!

Daňové reformy, které nás čekají v nějaké formě, jsou velmi často prezentovány, zejména z tábora levice, jako útok na chudé a zvýhodnění bohatých, jak Ing. Jiří Paroubek řekl, volně cituji, „Nastává doma Rolls-Roysů, kaviáru a šampaňského.“

Nejprve okomentuji ta auta. Tvrdí, že zrušení maximální výše odpisu automobilu z daní, kterážto je v současné chvíli 1.5 mil. KČ, způsobí výrazné ztráty v rozpočtu. Jednako takovýchto automobilů se prodá pouze několik stovek kusů za rok. Druhako zkuste si objíždět zákazníky v malém levném autě, mimo ztráty času, protože to prostě nejede, budete úpět se zády. A nakonec za třetí, vyjmenoval automobilky, které velmi tvrdě limitují počty prodaných automobilů v jednotlivých zemích, takže na nich opravdu nemůže být být taková ztráta jak líčil pan Paroubek.

Kaviár a šampaňské? Myslím, a na našem prostředí to vidím stále častěji, že doba rychlozbohatlíků, kteří se chtěli mít dobře dnes a v nejmenším nemysleli na zítřek je pryč. Občas si kaviár a šampaňské mohou dovolit i zástupci střední vrstva, kterou vlády „sociální demokracie“ nejvíce decimovali, přestože ve většině států je tato vrstva hlavním tahounem ekonomiky. Zajímavé je, že střední vrstva na daňové reformě získává nejméně, přesto si je vědoma její potřebnosti a vítá ji.

A jak to, co jsem napsal souvisí s kuřáky? KSČ a ČSSD rádi vystupují jako ochránci chudých, pro které by bylo nejlépe, kdyby neexistovali bohatí a střední vrstva, ale abychom se měli všichni stejně. Pokud se podrobněji podíváte na to, kdo kouří jsou to Ti chudší a méně vzdělaní, střední a horní vrstvy jsou si vědomy, že kouření škodí jejich zdraví, jsou to spálené peníze a proto je mezi nimi podstatně méně kuřáků. Výběr daní se měl zvýšit o 15,— KČ na krabičku, ale zvedl se o „pouhých“ 7,— KČ na krabičku. Bohatí kouří dražší značky, kde část zvýšení ceny absorbuje výrobce ze svého zisku a procentuální nárůst není tak výrazný. Chudí kouří levné značky, kde se navýšení ceny projeví výrazněji.

Značka Původní cena Nová cena (podle pravidel ODS) Procentuální růst(ODS) Cena dle návrhu ČSSD Procentuální růst ČSSD
Viceroy 42,— KČ 49,— KČ 16,7% 56,— KČ 33,3%
Lucky Strike 63,— KČ 67,— KČ 6% 77,— KČ 22,2%

U značky Lucky Strike neberte tu cenu podle KSČSSD vážně, je to jen odhad, protože tam by část navýšení vstřebal do svých marží výrobce, týž, který vyrábí Viceroy, ale u těch levných nemá kam to navýšení vstřebat.

Pokud uvážíme, že kuřák levných cigaret vykouří denně jednu krabičku v ceně 40,— KČ, tj. mesíčně 1 200,— KČ, tak podle návrhu KSČSSD by dotyčný propálil 1 600,— KČ měsíčně, kdežto podle současné úpravy prokouří cca 1 400— KČ. A pak že KSČ a ČSSD chce pomoci chudým, naopak je odrbe ještě více.

Poznámka: Zajímalo by mě, kolik čtenářů nepochopí nadsázku a záměrnou demagogii tohoto příspěvku. Bohužel voliči KSČ a ČSSD na takovouto demagogii slyší velmi dobře.

Pražský Výběr II v Teplicích

V rámci tradičního a každoročního slavnostního zahájení lázeňské sezony v Teplicích se konal koncert kapely „Pražský Výběr II“, jednalo se o předpremiéru jejich turné k desce „Vymlácený rockový palice“. Předskokanem měla být skupina Doktor PP, ale jejich vystoupení bylo údajně přesunuto za PVII, takže se dá pochybovat o větším počtu diváků, koneckonců většina z nich přišla na PVII. Skoro se nabízí otázka, jestli by na tom koncertě bylo takové množství lidí, kdyby se za vstup platilo a tento nebyl v ránci zahájení lázeňské sezony zdarma. Ano já bych tam 100% byl, když jsem byl ochoten před třemi lety jet na 3 jejich koncerty a jeden jsem dostal nádavkem navíc opět zde v Teplicích.

Na tomto koncertě v Teplicích se konal i křest jejich nového alba, jehož se mimo jiné účastnil Teplický primátor, senátor a předseda místní organizace ODS, pan Jaroslav Kubera.

Mám-li hodnotit nové album, tak to bude lehce neobjektivní kritika. Ano mám rád Pražský Výběr a to co předvedli na novém albu je vcelku jejich standard, byť legendární album „Straka v hrsti“ nepřekonali. Hudebníci odvedli své řemeslo postivě a byť jsem se po odchodu Michala Pavlíčka (kytara), jehož nahradil australan Glenn Proudfoot i Viléma Čoka (baskytara), nahrazeného Richardem Scheuflerem, bál veliké změny, tak na technickém provedení starých písniček to není znát, nová parta má stejnou, ne-li vetší, sílu a údernost, jako ta původní. Nové písničky jsou nové písničky a jsou trochu jiné, zvláště nový přírůstek v podobě zpěvačky je poznat.

Co se týče provedení koncertu, nelze jinak, než chválit. Dobře udělané pódium, dokonalé efekty a na konci menší laser show, prostě pastva pro oči. Pro mě byl překvapením nový baskytarista, který je však hodnocen mezi nejlepšími v ČR, když zahrál své basové sólo. Je s podivem, co dokázal vykouzlit na své basskytaře.

Prostě tento koncert nelze jinak, než velmi pochválit a pokud budete mít příležitost jít na Pražský Výběr II, doporučuji tuto příležitost využít, budete nadšeni, jako já.

Odhláška

Následující text jsem dostal emailem, ale nezbývá, než souhlasit a tiše podepsat:
        Vážený státe,
rád bych věděl, kam mám zajít, abych se mohl úplně odhlásit ze státního penzijního systému. Mám na mysli podepsání nějakého prohlášení (reversu), že až budu starý, nebudu od státu požadovat žádný důchod a na oplátku teď nebudu na tento systém muset platit. Rozhodl jsem se totiž, že bude jistější, když si sám budu spořit ve fondech, založím si akciové portfolio a koupím si na hypotéku nějakou nemovitost, kterou pak v důchodu buď prodám, nebo pronajmu. Mám totiž obavu, že jinak teď budu platit vysoké daně a až mi bude 65, stát řekne „sorry, nejsou peníze na důchody – můžou za to předchozí vlády, to my ne. Jo a vy jste si vedle toho spořil do státem podporovaných penzijních fondů? Sorry, ale inflace produkovaná minulým vedením ČNB tyto úspory znehodnotila, nehledě k tomu, že vám ty úspory zdaníme sedmdesáti procenty, aby bylo na důchody pro ty, kteří si nespořili. Jak by k tomu ti chudáci přišli, že…“ a hlavně vůbec nevím, zda se těch 65 k odchodu do důchodu dožiji.
Zároveň bych chtěl úplně přestat platit sociální pojištění, protože si myslím, že v mém oboru je riziko nezaměstnanosti relativně malé. Platit si toto pojištění má smysl přeci pouze pro ty, kteří mají reálný důvod se nezaměstnanosti obávat, ne? Kdyby mi patřila Petřínská rozhledna, asi bych si ji také nepojišťoval proti povodni… A nebo bych se možná i proti nezaměstnanosti pojistil, ale rád bych si sjednal individuální podmínky v nějaké komerční pojišťovně, protože mám pocit, že rozumnější (pro obě strany) je odvíjet výši pojistného od míry rizika a ne od výše příjmů.
Také bych se rád zdravotně pojistil u nějaké komerční pojišťovny, opět podle míry mé zdravotní rizikovosti (sportuji, nekouřím, nepiji, nedýchám uhelný prach v dole, nebrousím sklo, nepracuji s trhavinami) a ne podle výše mého příjmu.
Také bych někde rád podepsal papír, že na smrt mé matky přísahám, že v životě nepoužiji služeb Českých drah, aby mi mohla být refundována část daní, která do ČD teče. Také si myslím, že už stát za mé základní a střední vzdělání dostal ode mne daní dost.. Zas tak dobré ty školy nebyly! Vysokou školu svých dětí platím sám, takže na školství bych již platit rád přestal. Nepřijde mi zrovna moc rozumné ani spravedlivé platit školu dětem sám a ještě ji platit někomu jinému, jenom proto, že se u nás stát neobtěžoval zřídit studijní obor, který zrovna moje děti potřebují studovat. Na druhou stranu stát umožnil obrovské skupině lidí vystudovat střední i vysoké školy a absolventi těchto škol ve vystudovaném oboru vůbec nenastoupili. Často zastávají pozice ve funkcích, kdy je jejich vzdělání nadhodnocené a nebo zcela mimo obor.
Také by mne zajímalo, jak se vyreklamovat z pravomoci Ministerstva pro místní rozvoj.. Přijde mi totiž poněkud nespravedlivé, že sousední státní činžák, kde žijí vyvolení v údajně „sociálních bytech“, za poloviční náklady, než jaké platíme my přes ulici v družstevním domě, je nákladně rekonstruován také z mých daní. Když si budeme chtít opravit náš družstevní dům, budeme si to muset zaplatit ze svého, ale ty daně, které platíme i na
rekonstrukci sousedního státního domu, nám už nikdo nevrátí. Přitom v tom státním domě zcela jistě nebydlí sociálně potřební občané, nejhorší auto, co před ním parkuje je Octavia.
Také bych se chtěl zeptat, kde se na naší radnici odhlásit od služeb městské policie. Ona totiž naši čtvrť navštíví jen občas a to výhradně z důvodu montáže botiček na auta, která opět díky městskému rozhodnutí nemají kde jinde parkovat. Bohužel již tato městská policie nijak nebrání pravidelnému vykrádáni aut či sklepů, vandalismu a rušení nočního klidu. Když jsem na toto městské policisty upozornil, doporučili mi, abychom si zřídili „domobranu“ po vzoru některých sídlišť v jiných městech, nebo abychom si najali hlídače (ta drzost!). To druhé bych velice rád udělal – spočetl jsem si, že kdyby se náš blok pěti domů složil na nočního hlídače, vyšlo by to na cca 200,- Kč na jednu domácnost. Věřím, že o té doby by krádeže ustaly. Jen nevím, jak odhlásit a neplatit služby městské policie, kterou bychom pak nepotřebovali. Zároveň již dlouho zjišťuji, kde je možné se odhlásit od služeb Policie ČR, která se mi již delší dobu jeví jako zcela zbytečná. Podle informací z internetu, tisku a všech televizí usuzuji, že 30 % všech vyšetřovaných případů souvisí s případy, které zavinili a nebo spoluspáchali přímo policisté, dalších 30 % zavinili naši politici, rodinní příslušníci politiků a přátelé našich politiků (zde policisté nic nevyšetřují a pokud náhodou i vyšetří, tak ve finále odloží) a dalších 40 % trestních činů spáchali recidivisté a barevné menšiny. Pokud z této skupiny je náhodou něco vyšetřeno, u soudu jsou recidivisté potrestáni jen minimálními tresty (nelze je zavřít, protože věznice již nyní jsou přeplněné) a cikáni jsou většinou propuštěni bez trestu s tím odůvodněním, že jsou již dostatečně od narození potrestání svojí přičmoudlou barvou kůže. Proto bych se chtěl zeptat, vzhledem k tomu, že prý žijeme ve svobodném státě, na jaký úřad mám zajít, abych si mohl zaškrtat, které služby od státu chci a které ne. Je přeci nesmysl platit něco, co nepoptávám, ne?
Myslím, že bych s chutí odhlásil i služby Statistického úřadu, Výzkumného ústavu pedagogického, Školských úřadů, Ústavu státu a práva, Úřadu pro státní informační systém, Energetického regulační úřadu, Telekomunikační úřadu, Národní bezpečnostní úřadu, Grantové agentury, Úřadu pro ochranu osobních údajů, 73 Úřadů pro zastupování státu ve věcech majetkových a několika desítek naprosto zbytečných dalších.
Také by bylo dobré, kdyby bylo možné nějak určit cenu jednotlivých služeb, které nám stát poskytuje. Proto je ale zapotřebí, aby tyto služby byly nabízeny na tržním principu a v prostředí konkurence. Když si totiž jdu koupit housku za 5,-Kč, jasně tím demonstruji, že ta houska pro mne má větší cenu, než mých 5,-Kč, resp. že houska je pro mne to nejlepší, co si za těch 5,-Kč mohu koupit. Také koupí té konkrétní housky demonstruji, že právě tato houska od tohoto konkrétního pekaře je to, co preferuji. Každý den tak vlastně svými peněženkami hlasujeme, co je pro nás důležitější a vhodnější.
Se státními službami to tak není. Neznáme jejich cenu. Nevíme, zdali by je konkurence nenabídla levněji a kvalitněji. A hlavně nemáme možnost se rozhodnout, zda-li o ty služby za daných podmínek stojíme. Můžeme odmítnout státní vzdělání a zaplatit si soukromou školu, ale povinnosti platit na státní školství nás to nezbaví. Obdobně musím platit za možnost příjmu ČTv a Čro, i když je vůbec nesleduji, ze svých daní přispívám na Telekomunikační úřad, který podporuje navyšování cen Telefonicou O2, nebo si platím např. Energetický regulační úřad, který odsouhlasil další zdražování elektrického proudu, tak že ČEZ má zcela astronomické zisky, tak že raději nakupuje elektrárny v Rumunsku či Bulharsku, tak aby nemusel zlevnit elektrický proud v Česku.
A tak je to se všemi státními službami – buď si jejich poskytování stát monopolizuje úplně, takže vůbec nemáme volbu, nebo na výběr máme, ale přesto pak musíme platit i tu státní službu, kterou jsme ale nahradili placenou službou od konkurence. Například nechápu, proč v každém bývalém okresním městě musí být OSSZ, VZP a další zdravotní pojišťovny se svým aparátem pro výběr a kontrolu pojistného, když se výpočet pro odvod pojistného provádí u zaměstnavatele ze stejného mzdového základu. Vybrané peníze jsou z příjmových účtů (OSSZ a ZP) stejně převedeny do jednoho měšce, ze kterého se provádějí následné výplaty do sociálních a zdravotních položek. Dále bych chtěl být seznámen s cikánem, kterého živím ze svých daní a dalších plateb. Zcela zločinecký se mi zdá systém, kdy si musíme vydržovat armádu půl milionu nepracujících cikánů, cikánek a cikáňat, když naopak v ČR musíme zaměstnávat legálně, pololegálně a na černo, více než 400 tisíc cizinců. Vydržování cikánů nás stojí při velice zjednodušeném výpočtu minimálně 20 miliard ročně.
Bylo by dobré, kdyby antimonopolní úřad přinutil stát vzdát se svých monopolů (na sociální pojištění, na emisi peněz, na rozhodování sporů, na zajišťování pořádku, atd…). Také by ten antimonopolní úřad měl postihnout sám sebe za monopolizaci práva na rozhodování antimonopolních kauz. Problém asi bude v tom, že instituce, které by nás měly i před státem chránit (od Antimonopolního úřadu až po Ústavní soud) jsou vlastně jeho součástí..
A tak bych byl rád, kdybyste mi poradili, jak mám zajistit svoji svobodu, jak přestat být nevolníkem, jak platit pouze za to, co poptávám, jak sám rozhodovat o svém životě a majetku.
        Děkuji, s úctou Váš Občan + dalších   226  souhlasících.

Zlaté dno

Obecně vzato filmy s Vlastou Burianem moc nemusím, drtivá většina z toho jsou prvoplánové komedie s jiným humorem, než-li preferuji já. Je jen několik výjimek, kde mi plně vyhovuje. Jednou z nich je půvabná česká pohádka „Byl jednou jeden král“, kde zdatně sekunduje Janu Werichovi a druhým takovýmto filmem je „Zlaté dno“. Film není komedií, jak by řada lidí čekala, tedy alespoň ne prvoplánovou, byť se komická místa najdou, ale rozumné diváky může přinutit k zamyšlení.

Děj filmu: V jednom malém městě, Černošíně, má Cyril Putička (Vlasta Burian) malý papírnický krámek. Děti jsou v Praze, jeho synové (Antonín Streit, Raoul Schránil) podnikají ve stavebnictví a dcera (Věra Ferbasová) se má vdávat. Děti jej přesvědčí, především dcera, aby obchod prodal a přestěhoval se do připraveného bytu v Praze, kde mu dávají hromady peněz na živobytí. Přestože mu děti slibovali, že je denně uvidí, nemají na něj čas a Putička propadá depresím a nudě. Vyjede  do Černošína, aby navštívil svého starého přítele hokynáře Neškudlu (Jaroslav Marvan) a při té příležitosti se pokusí koupit zpět svůj původní obchod.Neuspěje a po návratu zpět do Prahy získá místo příručího v papírnictví mladé vdovy Jarmily Valentové (Zita Kabátová). Rozejde se dětmi, kterým se nelíbí, že otec pracuje jako příručí v obchodě a postupně papírnictví pozvedne. S majitelkou se vezmou a svůj obchod, teď již velmi prosperující a s pobočkou, vedou velmi dobře. Synové však zkrachují a dcera je rozvedena, ne vlastní vinou. Na konci filmu dojde k usmíření dětí se papírníkem Putičkou, který jim přislíbí možnost začít znovu.

Ke konci filmu je moudro, které by si měl pamatovat každý, kdo už v životě někdy zkrachoval. „To se přece stává, že se člověk dře, plahočí a lopotí. A když se dílo pomalu daří, přijde neúspěch a je zle. Na chvíli to s člověkem zatřese. Ale jen na chvíli, vždyť mu přeci Pán Bůh nechal ruce a hlavu, aby se vzchopil a rval se dál se životem.“ Tato moudrá slova mi 100% připomínají jiný citát Konfucia, „Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy neupadneme, ale v tom že pokaždé vstaneme.“

Pokud si zhruba pamatuji, tento film za vlády rudých zrůd nevysílali v televizi, protože ukazoval, že pracovitost a podnikavost vede na vrchol a za socialistického režimu bylo nepřípustné být úspěšný. Každá vyjímečnost se trestala.

Já jsem jej viděl několikrát na různých televizních stanicích a velmi mě potěšilo, že vyšel na DVD a je zařazen mezi klenoty českého filmu. Pokud vám není líto těch několika korun, kupte si jej, třeba na Vltavě. Opravdu doporučuji!